Ekologické bydleníRodinný dům, nízkoenergetické bydlení, zelená úsporám

Emise skleníkových plynů dosáhly v roce 2010 svého dosavadního rekordu. Odezvu to však vyvolalo jen pramalou. Boj s klimatickými změnami a globálním oteplením je během na dlouhou trať, a nikdo právě nepospíchá do další etapy. Většina závazků, přislíbených kroků a adekvátních reakcí je nastavena do roku 2020, a zatím běží čas. Přesto žurnál Scientific American uveřejnil na svém webu zajímavý článek, ve kterém shrnuje čtrnáct praktických a jednoduchých rad, které sice nezvrátí průběh globální změny klimatu, ale mohly by pomoci „koupit čas“.

Uhelná elektrárna - právě ty patří mezi největší producenty skleníkových plynů globálně

Svět, alespoň teoreticky, může do roku 2050 nahradit 80 % zdrojů energie obnovitelnými. Takové jsou závěry jednání Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC), které probíhalo v Abú Dhabí. Na tomto jednání OSN potvrdila, že přijetí těch správných politických opatření může vést k radikálnímu snížení emisí díky zavádění alternativních energetických technologií. Proti změně kurzu ale stojí země hájící „ropné“ zájmy.

Uhelná elektrárna v Mělníce, foto: ČEZ

Generální ředitel Tesco, Sir Terry Leahy, vyzval na ekonomickém fóru v Davosu vlády na celém světě ke spolupráci se soukromými firmami k zajištění toho, aby inovace vedoucí k minimalizaci uhlíkových emisí nebyly zbytečně zpomalovány regulacemi.  

Konference v Kodani podle většiny pozorovatelů dopadla katastrofálně. Světoví státníci se v podstatě na ničem závazném nedohodli. Bill Gates, miliardář a zakladatel společnosti Microsoft, se proto rozhodl jednat. pokračování…

Katastrofické scénáře globálního oteplování vyhrožují světovou potopou jako z filmu Vodní svět. Pro případ, že by něco takového skutečně nastalo, jsou v záloze novodobé archy. Jednu takovou navrhnul E. Kevin Schopfer, AIA, RIBA ve spolupráci s firmou Tangram 3DS. Jmenuje se „Boston Arcology“. pokračování…

Je to s podivem, ale kdysi dávno největší poušť světa Saharu pokrývali bujné lesy. Posledních 13 000 let je ale Sahara jedním z nejnevlídnějších míst pro život na zemi. I proto někteří vědci sní o tom, že tento stav změní – a sní o tom už desítky let. V současnosti, kdy je každodenně přetřásáno téma globálního oteplování a klimatické změny, mají jejich často fantastické vize mnohem větší publikum, než měly kdy v minulosti.

Leonard Ornstein, buněčný biolog, například navrhuje přeměnu Saharu na zelené lesy a úrodnou půdu. Na projektu pracuje společně s klimatickými odborníky Davidem Rindem a Igorem Aleinovem z Goddardova institutu vesmírných studií NASA. Jejich představa je taková, že budou odsolovat mořskou vodu z okolních oceánů a za pomoci umělohmotných zavlažovacích kanálů (aby se zabránilo odpařování) a pump ji rozvedou pouští.

Tam pak zasadí stromy jako Eukalyptus (Blahovičník), které jsou zvyklé na vysoké teploty a stačí jim neustálý přísun vody. Hustý lesní porost by pak podle jejich modelu mohl snížit teplotu vna Sahaře až o 8°C. Lesy by přitáhly více dešťových srážek, to by znamenalo tvorbu mraků, které by opět částečně odstínily dopadající sluneční záření. Kromě Sahary navrhuje podobné řešení také pro vysychající Austrálii. Podle jeho propočtů by takové zalesnění mohlo zpracovat až 8 mld. tun oxidu uhličitého ročně.

Náklady však nejsou nízké. Odhadovaná cena výstavby zařízení pro odsolování a zavlažování se pohybuje kolem 2 bilionů dolarů za rok. Zároveň však Ornstein navrhuje poněkud kontroverzní věc. Během několika dekád, až stromy vyrostou, by podle něj mohly být využity jako palivo v elektrárnách na dřevo.

Nedávno jsme přinesli pozitivní zprávu o tom, že minulý rok se zvyšování emisí zpomalilo proti předchozím letům. CNN nyní informuje o novém vynálezu amerického vědce Klause Lacknera, umělých stromech, které dokáží zachycovat oxid uhličitý. V žádném ohledu vizuálně nepřipomínají stromy přírodní, ale zastanou dokonale jejich funkci. Když jejich umělými „listy“ prochází vzduch, zachycuje se uvnitř oxid uhličitý, stlačuje se a ukládá se v tekutém skupenství. Jde o podobnou technologii, která se využívá při modernizaci uhelných elektráren. Zásadní rozdíl však spočívá v tom, že umělé stromy mohou pracovat kdekoliv a kdykoliv. „Jdeme po CO2, který je jinak prakticky téměř nezachytitelný,“ upřesňuje prof. Lackner. Jde mu především o emise z automobilů či letecké dopravy. Jakkoliv bláznivě může celý nápad znít, Lackner se na klimatické konferenci v Londýně nedávno setkal s americkým ministrem energetiky Stevenem Chu, kterému se jeho nápad líbil. Lackner pracuje na konceptu zachycování oxidu uhličitého už od roku 1998. „Argumentoval jsem a stále argumentuji tím, že důvod proč je tohle možné je fakt, že z teoretického hlediska je oxid uhličitý ve vzduchu překvapivě koncentrovaný, a tedy že zařízení pro jeho zachycování může být poměrně malé,“ přibližuje původ svého nápadu. Po letech výzkumu se jeho týmu podařilo vyvinout sorbent, který při využití relativně malé energie dokáže zachycovat velké množství CO2. „Pokud naše zařízení připojíte k síti, tak na každých 1000 kg zachyceného oxidu vypustíme do ovzduší 200 kg, takže výtěžnost je 800 kg,“ upřesňuje. Lacknerův nápad se líbí také profesoru Wally Broeckerovi, jednomu z prvních, kdo začal upozorňovat na nebezpečí globálního oteplování. „Myslím se, že tohle svět bude muset mít – naneštěstí,“ řekl CNN. „Každá jednotka by každý den vysála z atmosféry tunu CO2 – což je množství vyprodukované 20 průměrnými auty v USA. Cena každé jednotky by se zhruba rovnala ceně nové Toyoty. To znamená, že kdybyste na auta zavedli 5% příplatek, mohly by tyhle peníze jít na budování stanic, které odstraní vyprodukovaný oxid uhličitý,“ navrhnul Lackner možný budoucí scénář rozšíření svých umělých stromů.

Podle předběžných odhadů Nizozemské agentury pro životní prostředí, která využila nejnovější poznatky společnosti BP, se globální růst emisí oxidu uhličitého zpomalil na polovinu proti roku 2007. V roce 2008 byly vyšší o 1,7%, přitom o rok dříve rostly o 3,3% a v minulých letech dokonce až o 4%. Co za to může? Ekonomická krize, vysoké ceny ropy, zvýšený důraz na využívání obnovitelných zdrojů energie. V roce 2008 tak bylo do ovzduší vypuštěno asi 31,5 miliard tun CO2, v roce 1970 to přitom bylo 15,3 mld. tun. V minulém roce se globálně snížila spotřeba ropy o 0,6%, šlo o první pokles od roku 1992. Největší pokles zaznamenaly Spojené státy americké – o 7%. Mezitím Čína svou spotřebu zvýšila, a to o tři procenta. Podle zprávy BP a nizozemské agentury má vliv na snižování emisí také využívání biopaliv v dopravě. V roce 2008 měly ušetřit asi 100 milionů tun CO2 a zajišťovaly celkem 2,5% spotřeby paliva. Velmi důležitou roli hrají větrné elektrárny, v roce 2008 se globální kapacita zvýšila o 30% – v USA o 50%, v Číně dokonce o 100%. Celkem se obnovitelné zdroje energie postaraly o 4,4% globální výroby elektřiny. Ušetřily tak 500 mil. tun CO2. Stále se však zvyšují také emise z uhelných elektráren, ačkoliv pomaleji než v předchozích letech – o 3,5% namísto předchozích 5%. Ke snížení přispěl především systém emisních povolenek Evropské unie, ale i globální recese. Ze zprávy zároveň plyne, že zatímco v USA a EU emise celkově klesají, rozvíjející se ekonomiky jako Čína, Indie či Rusko spíš rostou – i když pomaleji než v předchozích letech. Zajímavé číslo: v EU připadá 8,5 tun emisí CO2 na jednoho obyvatele (pokles z 9 v roce 1990), v Číně je to 5,5 tuny, v USA 18,5 tuny.

Americký Energetický informační úřad (EIA) se stará o oficiální energetické statistiky Spojených států. Pokud se chcete ponořit do studia čísel a statistik, oficiální stránky úřadu jsou pro vás jako dělané. Nás teď nicméně zajímá předpověď EIA do roku 2030 která říká, že pokud se lidé nebudou snažit, stoupnou emise skleníkového plynu oxidu uhličitého do roku 2030 o 39%. Někteří považují tuto zprávu ponejvíc za strašení, protože už dnes je jasné, že lidé se globálně snaží s tímto problémem něco dělat. V roce 2012 vyprší Kjótský protokol, už letos se ale v Kodani sejdou vůdci téměř 200 států aby se dohodli na novém omezení vypouštění skleníkových plynů. Bez této nové dohody a jakékoliv regulace by údajně v roce 2030 mohlo být vypuštěno do ovzduší až 40,4 mld. tun CO2, v roce 2006 to přitom bylo 29 mld. tun. Většina tohoto růstu by měla přijít z rychle se rozvíjejících zemí jako je Čína a Indie, které jsou z velké části závislé na spalování fosilních paliv v uhelných elektrárnách. Podobně jsou na tom však dnes třeba Spojené státy americké. Až polovinu své elektřiny získávají z uhelných elektráren. To se má samozřejmě v nejbližších desetiletích zásadně změnit. Nový prezident Barack Obama navrhuje důraz na obnovitelné zdroje energie jakožto jednu z cest z ekonomické krize. Pozornost chce směřovat především na větrné elektrárny, solární elektrárny a geotermální energii. V energetice se silně angažuje například i společnost Google, která před časem přišla s návrhem nazvaným „Čistá energie 2030„. Návrh počítá se snížením výroby energie z fosilních paliv do roku 2030 o 88%, snížením spotřeby paliva automobilů o 44%, snížením závislosti na dovozu ropy o 37%. V roce 2030 by například v USA mělo fungovat 80 GW přímořských větrných farem, 300 GW energie budou generovat větrné turbíny na pevnině. Dalších 170 GW energie má pocházet z fotovoltaiky, 80 GW z koncentračních solárních elektráren. A nakonec jsou tu geotermální elektrárny s 80 GW. Je zajímavé, že návrh Google téměř nezmiňuje jaderné elektrárny, kde počítá jen s velmi mírným růstem. Pro srovnání, EIA odhaduje, že bez jakýchkoliv zásahu by produkce emisí CO₂ dosáhla v roce 2030 v rozvojových zemích 25,8 mld. tun, zatímco ve vyspělých zemích 14,6 mld. tun.

Když něco nelze měřit, nelze to ani zlepšovat, řekl před mnoha stovkami let lord Kelvin. Magazín Ekologické bydlení už před časem informoval o tom, že Google se začíná velmi aktivně angažovat nejen v oblasti obnovitelných zdrojů energie, ale také v souvisejících oblastech jako jsou chytré rozvodné sítě. Nedávno dokonce navázal úzkou spolupráci se společností General Electric. Aktuálně Google představil první plody této spolupráce, totiž software nazvaný PowerMeter neboli hezky česky „elektroměr“. Jedná se o internetovou aplikaci, která dokáže sbírat informace ze „skutečných“ chytrých elektroměrů (Smart Power Meter), tato data dlouhodobě analyzovat, zpracovávat a sdílet s ostatními. Dokonce si můžete aktuální spotřebu vaší domácnosti zobrazit třeba na vaší vlastní iGoogle homepage. Díky přehlednému zobrazení např. zjistíte kdy a které spotřebiče vaší domácnosti spotřebují nejvíce energie. Proč se Google pouští do oblasti měření spotřeby energie? Podle odhadů amerického ministerstva energetiky v roce 2001 spotřebovalo 107 milionů amerických domácností celkem 1140 TWh elektřiny ročně, tedy 10,6 MWh na jednu domácnost, což znamenalo produkci 7,5 tun oxidu uhličitého. Google PowerMeter má tedy logicky sloužit jednak k boji proti globálnímu oteplování, ale především také k boji s nesmyslným (nejen) americkým plýtváním energiemi. Připravuje spotřebitele na budoucnost, ve které bude šetrnost k životnímu prostředí nikoliv možností, ale povinností. Jen během následujících tří let bude díky novým zákonům prezidenta Baracka Obamy vybaveno přes 40 mil. amerických domácností chytrými elektroměry, které umožní software PowerMeter využít. Protože, jak říká Google v parafrázi lorda Kelvina, „co lze měřit, lze i zlepšit“.