Po fotovoltaických článcích a solárních panelech je dnes v USA (ale i ve světě) čím dál tím větší poptávka. Výrobci na ni reagují zvyšováním výrobních kapacit, což ale nějaký ten čas trvá. Proto v současné době podle výzkumu Stevena Stronga z massachusettské společnosti Solar Design Associates stoupají v USA ceny solární energie. Zatímco v roce 2005 byla průměrná cena za vyrobený 1 W energie ze solárních panelů $6.93, v roce 2007 už je to $7.62. Přitom od roku 1980 cena za sluneční energii vytrvale klesala. Vysoká poptávka zatím nenutí výrobce ani snižovat ceny, spíše naopak, takže je pravděpodobné, že ceny budou mírně stoupat i nadále.
Ve Vídní vyrostla nová zelená kancelářská budova ENERGYbase. Aktuálně byla nominována na Statní cenu Rakouska za životní prostředí. ENERGYbase je koncipována jako pasivní dům. Pomocí technologií jako jsou fotovoltaické články, solární chlazení, pokročilé zateplení, využití solární energie a nových systémů osvětlení dokáže oproti běžné kancelářské budově uspořit až 50% energie. Výroba solární a geotermální energie přímo v budově pokrývá 30% spotřeby energie. ENERGYbase představuje mezinárodní vzorový projekt. Náklady na jeho výstavbu činily 14 milionů euro. Přitom měsíční náklady na udržbu budovy mají činit asi €18 000 (532 000 Kč), u klasických budov srovnatelné velikosti to je ovšem až €90 000 (2,52 milionu korun).
Produkuju Padlá Madonna s velkými balónky ze seriálu Haló, Haló elektřinu? Neprodukuje. Ale balónky americké společnosti Cool Earth Solar z prosluněné Kalifornie ano. Solární panely jsou pořd ještě velmi drahé. Kdekdo proto hledá způsoby, jak náklady na získávání solární energie snížit. A Cool Earth Solar přišla s nápadem na solární balónky.
Princip je jednoduchý: plastické balónky fungují jako zrcadlo, které nasměruje do klasického malého fotovoltaického článku co největší množství světla. Odrazová strana balónků je vyrobena z mylaru, materiálu využívaného mimo jiné pro balení potravin. Problém je, že solární balónky Padlé Madonny nelze umístit například na střechu nebo ve městech. Cool Earth proto plánuje zavádět je především na farmách. První pole solárních balónků má Cool Earth financovat z vlastní kapsy (nedávno obdržela od investiční společnosti 20 milionů dolarů). Chce vydělávat na prodeji elektřiny zpět do sítě za cenu 10 centů na kW. Do roku 2009 chce mít instalovaný výkon 50 MW. Což je na solární balónky slušná hodnota. Související články:
Architekt Vincent Callebaut navrhl koncept zelené budovy, která by mohla být vybudována nad opuštěnými kanály a železničními tratěmi v 19. pařížském okrsku. Jedná se o prototyp budovy, která dokáže čistit vzduch od smogu a dalších nečistot, přičemž slouží jako veřejná galerie a místo pro setkávání.
Skládá se v podstatě ze dvou propojených budov – „solární kapky“, což je eliptická struktura, jejíž exteriér je pokryt 250 m2 solárních panelů a na povrch je navíc nanesen oxid titaničitý (TiO2). Zatímco fotovoltaické články produkují elektřinu, oxid titanu funguje pod náporem ultrafialového záření jako čistička vzduchu, zejména smogu, jímž je Paříž zamořená. Solární kapka také dokáže využít dešťovou vodu ze zahrad umístěných na střeše. Druhou budovou celé struktury je „větrná věž“, která je vybavena vertikálními větrnými turbínami a navíc zhusta pokryta vegetací. Podrobnější informace na webu Vincent Callebaut Architectures.
V nevadské poušti u základny amerického letectva Nellis Air Force Base byla spuštěna největší solární elektrárna na severoamerickém kontinentu. Fotovoltaické články generují ročně 30 milionů KWh elektřiny a má celkový výkon 14 MW. Ročně základně ušetří asi 1 milion dolarů na poplatcích a 24 000 tun emisí. Výstavba solární elektrárny stála 100 milionů dolarů a zabrala 140 akrů půdy. Elektrárna se skládá ze 72 000 solárních panelů, které stačí pokrýt 30% spotřeby elektřiny základny (kde žije téměř 20 000 lidí).
Japonská společnost Clean Venture 21 z Kjóta přišla s velmi zajímavým vynálezem. Mohl by pomoci srazit ceny solární energie až o 50%. Japonci vynalezli nový způsob výroby solárních článků z polí tisíců malých silikonových kuliček obklopených hexagonálními reflektory.
Hlavní výhodou nového způsoby výroby je snížení nároků na křemík, který je dnes hlavní složkou solárních článků. „Využíváme jednu padesátinu čistého silikonového materiálu oproti klasickým fotovoltaickým článků,“ řekl Mikio Murozono, ředitel společnosti Clean Venture 21. První články začali Japonci vyrábět už letos, první 10 kW modul půjde do prodeje tento měsíc. Zprvu budou stát stejně jako jiné solární články, cena by však měla klesat v průběhu příštího roku až o 30% díky navýšení výroby. Cílem je být o 50% levnější než klasické solární panely v roce 2010.
Americká státní univerzita ve městě Fresno si nechala na zastřešené parkoviště nainstalovat solární panely o celkovém ročním výkonu 1,5 MW. Tato kapacita pokryje 20% roční spotřeby celé univerzity a ušetří asi 13 milionů dolarů za poplatky. Předpokládaná doba využití panelů je 30 let. Celkem se jedná o 3872 fotovoltaických článků namontovaných na 700 zastřešených místech. Ročně ušetří 950 tun emisí, což je ekvivalent vysázení 24 300 nových stromů nebo odstavení 200 aut každý rok. Celý projekt přišel na 11,9 milionu dolarů. U nás má největší solární elektrárnu instalována Pedagogická fakulta v Brně (instalovaný výkon 40 kWp).
Tenkovrstvé fotovoltaické (neboli solární) články dnes představují celosvětově průmyslové odvětví, ve kterém se točí zhruba miliarda dolarů. Někteří analytici (například společnost NanoMarkets LC) předpovídají, že do roku 2015 vzroste toto číslo na více než sedm miliard dolarů.
Výhodou tenkovrstvých solárních článků je skutečnost, že jsou velmi ohebné a snadno tvarovatelné, lze je tedy vložit či nanést prakticky na cokoliv. Navíc jsou velmi levné na výrobu a překvapivě účinné i bez přímého slunečního záření. Protože výrobci předpokládají zvýšení poptávky, už teď se navyšují výrobní kapacity, například se jedná o firmy First Solar, Fuji Electric, Nanosolar, Sanyo, Uni-Solar či G24i. Budují továrny, které budou mít výrobní kapacitu přes 100 MW.
Tenkovrstvé solární články lze velmi snadno aplikovat na zdi, fasády, střechy, nebo je jednoduše zamontovat do nejrůznějších zařízení. Výzkumníci na nizozemské Delftské technologické univerzitě nedávno například představili počítačovou myš, která získává energii právě za pomoci tenkých solárních článků. Dokáže se plně dobít za 1,5 hodiny přímého slunečního svitu. Solární myš je prvním zástupcem budoucích zařízení, která mají být všechna závislá na energii slunce a naopak se mají zbavit závislosti na bateriích.
V souvislosti s technologií tenkovrstvých solárních článků stojí za zmínku také americká společnost HelioVolt. Začínající firma získala nedávno od investorů úctyhodných 77 milionů dolarů na další výzkum a rozvoj. I to značí, kolik nadějí je do technologie vkládáno.
V nevadské poušti u základny amerického letectva 
Hlavní výhodou nového způsoby výroby je snížení nároků na křemík, který je dnes hlavní složkou solárních článků. „Využíváme jednu padesátinu čistého silikonového materiálu oproti klasickým 
Tenkovrstvé fotovoltaické (neboli solární) články dnes představují celosvětově průmyslové odvětví, ve kterém se točí zhruba miliarda dolarů. Někteří analytici (například společnost NanoMarkets LC) předpovídají, že do roku 2015 vzroste toto číslo na více než sedm miliard dolarů.
