Magazín CleanTechnica nedávno přinesl zajímavý článek, jehož titulek v překladu zní: „Solární energie – je Česká republika novým Španělskem?“ Podle autorky článku Jennifer Kho je naše malá středoevropská země jedním z nejrychleji se rozvíjejících trhů se solární energií.

Už koncem minulého roku jsme informovali, že solární elektrárny v ČR rychle přibývají. Kho ve svém článku píše, že jen za uplynulý rok bylo u nás instalováno 50,8 MW solární energie. Hospodářské noviny v článku „Solární energie na vzestupu“ uvádějí dokonce ještě vyšší hodnotu, 54,29 MW (16násobný nárůst jen za rok 2008).

V ČR se začínají jako houby po dešti objevovat a zviditelňovat společnosti, které se zabývají instalací solárních elektráren a prodejem fotovoltaiky. S přibližně 50 MW instalovaného výkonu ze solárních panelů se ČR samozřejmě stále ještě řadí mezi „malé“ hráče. Španělsko například minulý rok nainstalovalo 2,46 GW. To ale jen díky vládním pobídkám, které budou trvat pouze do roku 2010.

Také v ČR se provozovatelům solárních elektráren daří zejména díky dotované ceně vykupované elektřiny. Nicméně v jakém jiném odvětví máte po více než 15 let zajištěnu výkupní cenu nějaké komodity? Jak upozorňuje Jenny Chase z londýnské výzkumné společnosti New Energy Finance, podnikání v oblasti solární energie v ČR je výhodné i díky tomu, že jde zde levnější půda než třeba ve Španělsku či Řecku, kde samozřejmě svítí slunce intenzivněji. Také letos se očekává zvýšený zájem o nové fotovoltaické elektrárny. Společnost New Energy Finance je ohledně vývoje solární energetiky v ČR „velmi optimistická“. A my samozřejmě také!

Nizozemská společnost Office for Metropolitan Architecture (OMA) představila na první pohled až neskutečně ambiciózní plán na využití Severního moře. Celý projekt pojmenovaný „zeekracht“ (energie moře) počítá s vybudováním prstence rozsáhlých větrných farem v moři kolem Holandska. Větrné elektrárny by měly zajistit energetickou nezávislost Evropy do roku 2025. Jde o velmi vhodně naplánované představení projektu do doby, kdy zejména východní a jihovýchodní část Evropy doslova mrzne díky tomu, že z Ruska přes Ukrajinu neproudí zemní plyn.

Podle OMA je Severní moře, díky konstatní rychlosti větru, mělkým vodám a zkušenosti s průmyslem obnovitelných zdrojů energie dokonalým místem pro rozsáhlé budování větrných farem. „Potenciální objem obnovitelné energie generované v Severní moři se ve skutečnosti vyrovná nebo překoná energii produkovanou z fosilních paliv z Perského zálivu,“ píše se v propagačních materiálech OMA. Úžasný plán tak trochu připomíná plán amerického miliardáře T. Boone Pickense na vybudování obrovských větrných farem v USA. Zda se alespoň jeden z těchto nádherných, ale do značné míry zatím pouze vysněných projektů, někdy dočká realizace, to je ve hvězdách.

Společnost Sharp a největší italská energetická společnost Enel SpA (dále jen „Enel“) založí na jaře 2009 společný podnik, který bude nezávislým producentem a distributorem solární energie a do konce roku 2012 postaví v Itálii solární elektrárny s celkovou kapacitou 189 megawattů. Solární elektrárny budou postaveny převážně v jižní Itálii a mají využívat tenkovrstvé solární články, které jsou podle tiskové zprávy Sharpu „nejúčinnější v oblastech s horkým klimatem“. Obě společnosti počítají s budoucím rozšířením svých aktivit i na další země v oblasti Středozemního moře a plánují dále posilovat své obchodní vztahy v této oblasti.

Co se týká spolupráce při výrobě tenkovrstvých solárních článků plánují Sharp, Enel a třetí evropská společnost postavit v Itálii továrnu na jejich výrobu s potenciálem budoucího rozšíření produkční kapacity na přibližně 1 gigawatt za rok. V první fázi bude do konce roku 2010 uveden do provozu systém výroby s roční kapacitou 480 megawattů. Všechny tři společnosti nyní dolaďují detaily uzavření dohody o společném podniku na výrobu tenkovrstvých solárních článků v Itálii a v prosinci je naplánován podpis společného memoranda.

Itálie geograficky leží v centru projektu přijatého na summitu zemí Středozemní unie, který se konal v červenci 2008. Tento projekt nazvaný „Středozemní solární plán“ má za cíl do roku 2020 vyvinout kapacity pro výrobu elektrické energie o objemu 20 gigawattů (souvislost s projektem TREC a tím, že „Slunce pokryje 12% spotřeby Evropy do roku 2020„?). S ohledem na tento záměr plánují společnosti Sharp a Enel v budoucnu spolupracovat na strategickém rozšiřování využití obnovitelné energie v Evropě, včetně oblasti Středozemního moře.

Navázáním úzké spolupráce s energetickou společností podniká Sharp jako první na světě kroky k realizaci tzv. „solárního obchodního modelu“ – pokrývajícího celé spektrum aktivit od výroby tenkovrstvých solárních článků až po distribuční a prodejní aktivity – a aktivně směřuje k naplnění záměru stát se společností poskytující kompletní řešení založené na solární energii.

Geotermální elektrárny a geotermální energie obecně, dlouho opomíjený typ obnovitelného zdroje energie, si v poslední době získává čím dál tím větší popularitu. Vědci z MIT (Massachusetts Institute of Technology) odhadují se, že v podzemí USA se skrývá energie 100 gigawattů, tedy zhruba 2000x více, než v současné době USA ročně spotřebují. Tak obrovský potenciál nemůže zůstat nepovšimnut světovým gigantem v oblasti internetového vyhledávání, společností Google. Její charitativní odnož Google.org investovala do rozvoje geotermální energetiky 11 milionů dolarů, což je více, než kdokoliv jiný v USA na geotermální elektrárny dává, včetně americké vlády. Tady je vidět, jak moc podceňovaný zdroj energie geotermální elektrárny jsou.

Například australská vláda naproti tomu už odklepla 43,5 mil. dolarů na rozvoj této oblasti, další projekty jsou rozjeté v Evropě i v Japonsku, v ČR také. V současné době asi nejrozvinutejší geotermální energetiku na světě má Island, který používá geotermální energii pro výrobu elektřiny i vytápění. Proč má Google takový zájem na nových, obnovitelných zdrojí energie? Viz. články jako eSolar získal $130 milionů od Google a dalších investorů či Larry Page, ředitel Google: budoucnost je v solární a geotermální energii. Google je dnes jedním z největších konzumentů elektřiny na světě, a to díky svým obrovským datacentrům rostoucím po celém světě.

TREC je zkratka pro Trans-Mediterranean Renewable Energy Cooperation, tedy Trans-středozemní spolupráci v oblasti obnovitelných zdrojů. Jedná se o společnou iniciativu zemí Evropy, Severní Afriky a Středního východu, jejímž cílem je vytvořit rozsáhlou síť obnovitelných zdrojů elektrické energie napříč kontinenty. Vychází z premisy, že do poloviny 21. století lidstvo vyčerpá většinu snadno dostupných fosilních paliv. Do té doby bude třeba najít a využít alternativní zdroje energie, čímž se zároveň omezí vliv globálního oteplování. Evropa sama o sobě samozřejmě nabízí řadu příležitostí v oblasti solárních elektráren, větrné energie, vodních elektráren, geotermální energie a dalších. Nicméně budoucnost s sebou přinese řadu výzev, kromě zvýšené spotřeb elektřiny například i nedostatek pitné vody, na jejichž řešení bude lepší spolupracovat. Právě energie z pouštních států Severní Afriky a Středního východu by Evropě mohla zajistit dostatečný přísun energie bez zvyšování produkce CO². Tamním zemím iniciativa zase pomůže s odsolováním mořské vody. Jako nejvhodnější ze všech systému generování elektrické energie pomocí slunce se pro budoucnost v rámci projektu TREC/DESERTEC jeví solární termální elektrárny. Ty začínají být velmi populární na celém světě, viz. Právě budování těchto elektráren a vzájemné propojení přenosových sítí zemí jako je Maroko, Tunisko, Jordánsko, Egypt, Alžírsko a dalších, které projevily o účast na projektu zájem, by v budoucnosti mohlo zajistit bezpečnost a energetickou stabilitu tohoto regionu.

Větrné elektrárny rostou na celém světě jako houby po dešti. Podle aktuální výroční zprávy institutu Earth Policy dosáhla celková světová kapacita větrných elektráren 100 000 MW. Jen minulý rok přibylo 20 000 MW. Elektřina generována větrem dnes pokrývá 4% evropské spotřeby (celkem 57 100 MW), Německo pokrývá 7% své spotřeby pouze větrnými elektrárnami. Španělsko instalovalo minulý rok 3520 MW, nejvíce v celé Evropě, čímž dnes pokrývá 10% své spotřeby větrem. Celou čtvrtinu ročního přírůstku, 5240 MW, pokryly Spojené státy americké. Indie přispěla 1730 MW a Čína 3450 MW. Pokud by zhruba 27% každoroční růst pokračoval i nadále, celková kapacita větrných elektráren by v roce 2020 dosáhla 2 milionů MW.

„Přesto nákupem zboží s touto značkou můžete pomoci velmi konkrétnímu člověku,“ dodává Chmelař. Čtenářům ale o Fair Trade prozradí mnohem víc v následujícím rozhovoru od Jany Popovičové, který se nám podařilo získat díky nové spolupráci magazínu Ekologické bydlení a organizace Fair Trade.

Úvodem naprosto lapidární otázka: co je to Fair Trade?

Jak jsem řekl úvodem, Fair Trade, v překladu „spravedlivý obchod“, není charita, ale ani samospasitelný způsob, jak potlačit chudobu a s ní spojené problémy v rozvojových zemích. Zboží s certifikací Fairtrade především garantuje, že k výrobě nebylo využito dětské práce a že pěstitelé dostali možnost se důstojně uživit.

Čím se liší Fair Trade od konvečního obchodu? Je v tom vůbec nějaký rozdíl?

Rozhodně ano, „spravedlivý obchod“ se od toho konvenčního liší zejména v cílech. Cílem je dát šanci pěstitelům a řemeslníkům v rozvojových zemích vymanit se vlastními silami z bludného kruhu bídy. Za svou práci dostanou přiměřeně zaplaceno a pracují v podmínkách odpovídajících základním mezinárodním standardům. Fair Trade družstvo nebo výrobní firma jim umožňuje za přijatelný úrok získat úvěr. Dbá se na to, aby výroba znamenala co nejnižší zátěž pro životní prostředí. Dětská nebo dokonce nucená práce je pochopitelně naprosto vyloučena. Nám to sice zní jako samozřejmost, ale například dětská práce či práce v nelidských podmínkách nejsou v zemích třetího světa nic neobvyklého. Asi největším přínosem Fair Trade je financování nejrůznějších projektů podporujících komunitní rozvoj regionu.