Na konferenci EurOCEAN 2010 představila Evropská vědecká nadace zajímavou zprávu. Představila v ní myšlenku, že do roku 2050 by Evropa mohla získávat až 50% elektřiny z obnovitelných zdrojů energie v mořích a oceánech.  

Podle Světové energetické rady je jižní pobřeží Austrálie jednou z nejvhodnějších oblastí pro rozvoj elektráren získávajících energii z mořských vln. Z tohoto zdroje by údajně mohla být pokryta dokonce kompletní spotřeba celého kontinentu. pokračování…

1300 tun těžký kolos s označením AK-1000 je novým příspěvkem společnosti Atlantis Resources do bohatého portoflia obnovitelných zdrojů energie. Jde o podmořskou turbínu, která bude umístěna na mořské dno poblíž skotského ostrova Eday. pokračování…

Technologie OTEC je překvapivě stará už více než půl století. Její princip spočívá ve využití rozdílu teplot vody v oceánech. Teprve nyní se ale na Havaji a dalších místech planety začíná OTEC pomalu využívat v testovacích provozech. pokračování…

Před patnácti lety, kolem roku 1993, se finský potápěč Rauno Koivusaari málem nikdy nevynořil ze dna Baltského moře. Při průzkumu vodního vraku jej jen těsně minula obrovská lodní vrata, která díky podmořským proudům „vlála“ sem a tam. Právě tehdy Rauno přišel na svůj jedinečný nápad pro další obnovitelný zdroj energie.

Během dalších let pak svou ideu přetvářel v praxi. Založil společnost AW Energy, která je dnes lídrem celého konsorcia společností zabývajících se využitím energie vln. Bosch-Rexroth, ABB, Eneolica a Wave Energy Centre, ti všichni jsou sponzorováni Evropskou unií. I díky ní mohl Rauno navrhnout prototyp zařízení nazvaného WaveRoller.

V podstatě nejde o nic jiného než o obrovský ocelový plát, který je volně připevněn k mořskému dnu. K němu je pak připojeno hydraulické zařízení. Vlivem mořského proudění a se plát pomalu komíhá sem a tam, a tak vyrábí elektřinu.

Společnosti AW Energy se aktuálně podařilo z fondů EU získat dotaci asi 3 mil. euro na praktické testování zařízení WaveRoller na pobřeží Portugalska. Prozatím půjde o malý prototyp, nicméně předpokládá se, že jedno WaveRoller zařízení o hmotnosti 20 tun by mohlo vyrobit až 300 kW. Při zapojení tří takových vedle sebe by to pak byl 1 MW.

Výhodou WaveRolleru je odlonost proti tzv. NIMBY neboli „Not in my backyard“ („Ne na mém dvorku“) efektu. Ten spočívá v tom, že lidé jsou sice možná ochotni podpořit obnovitelné zdroje energie, ale nikoliv ve svém okolí. Aneb „postavte to, ale nechci to mít na dohled“. WaveRoller má výhodu v tom, že je nejen snadno vyrobitelný v sériové výrobě, mechanicky spolehlivý a odolný, a navíc je pod vodou, takže není vidět. A co není vidět, na to je těžší si stěžovat.

Švédský Saab je severský průmyslový gigant, který se zdaleka nezajímá pouze o automobily. Kromě toho vyrábí také vybavení pro armádu a zajímá se i o energetiku. Tamní inženýři dostali před časem za úkol vyrobit draka (kite) pro větrné turbíny, který by zvýšil jejich účinnost. Co ale chytré chladné hlavy ze severu nenapadlo… přesunuli kite i turbínu ze vzduchu do moře.

Díky tomu mohou využít obrovské síly oceánu, tedy vln a přílivu či odlivu. V zásadě jde o to, že turbína s „ploutvemi“ a kormidlem nazvaná „Deep Green Underwater Turbine“ je napevno uchycena na dlouhém laně k mořskému dnu. Celý systém je přesně nastaven tak, aby se turbína pohybovala v dokonalé osmičce, poháněna samotným oceánem.

Podle šéfa firmy Minesto, společnosti založené inženýry ze Saabu, dokáže čtrnáctitunová turbína generovat až 1 MW energie. Přitom cena se má pohybovat mezi $0,09 a $0,20 za kWh. Jakkoliv zní nápad švédských inženýrů neortodoxně, dokázali sehnat poměrně značný kapitál jak od mateřské společnosti Saab, tak i dalších vážných investorských skupin.

Výhodou tohoto řešení je především snadnost instalace, údržby, ale i samotné výroby zařízení. Další obnovitelný zdroj do sbírky! Testování prototypu v poměrně velikosti 1:10 už probíhá a chystá se větší v poměru 1:4, který poběží od roku 2011 v pilotním režimu na pobřeží Severního Irska.