Prototyp nové technologie využívající sílu mořských vln dostal oficiálně „požehnání“ britské vlády. Searaser, jak se model speciální vodní pumpy jmenuje, navrhla společnost Ecotricity. Mohl by v budoucnu stát dalším vítaným alternativním způsobem jak získat čistou energii.

Kouzlo je v jednoduchém principu, nenáročnosti a spolehlivosti. Zdroj: theengineeer.co.uk

Jihozápad Británie, severní pobřeží historického hrabství Cornwall, se má stát vůdčím světovým regionem v oblasti výroby energie v oceánech. Právě nyní tam startuje projekt Wave Hub, který bude dodávat do elektrické sítě až 20 MW energie vyrobené mořskými vlnami. pokračování…

Švédský Saab je severský průmyslový gigant, který se zdaleka nezajímá pouze o automobily. Kromě toho vyrábí také vybavení pro armádu a zajímá se i o energetiku. Tamní inženýři dostali před časem za úkol vyrobit draka (kite) pro větrné turbíny, který by zvýšil jejich účinnost. Co ale chytré chladné hlavy ze severu nenapadlo… přesunuli kite i turbínu ze vzduchu do moře.

Díky tomu mohou využít obrovské síly oceánu, tedy vln a přílivu či odlivu. V zásadě jde o to, že turbína s „ploutvemi“ a kormidlem nazvaná „Deep Green Underwater Turbine“ je napevno uchycena na dlouhém laně k mořskému dnu. Celý systém je přesně nastaven tak, aby se turbína pohybovala v dokonalé osmičce, poháněna samotným oceánem.

Podle šéfa firmy Minesto, společnosti založené inženýry ze Saabu, dokáže čtrnáctitunová turbína generovat až 1 MW energie. Přitom cena se má pohybovat mezi $0,09 a $0,20 za kWh. Jakkoliv zní nápad švédských inženýrů neortodoxně, dokázali sehnat poměrně značný kapitál jak od mateřské společnosti Saab, tak i dalších vážných investorských skupin.

Výhodou tohoto řešení je především snadnost instalace, údržby, ale i samotné výroby zařízení. Další obnovitelný zdroj do sbírky! Testování prototypu v poměrně velikosti 1:10 už probíhá a chystá se větší v poměru 1:4, který poběží od roku 2011 v pilotním režimu na pobřeží Severního Irska.

Lidé občas mívají šílené nápady. Když se křovácký lovec Xi ve filmu Bohové musí být šílení vydal na dlouhé putování, aby vrátil láhev od Coca-Coly, vypadalo to šíleně. Ale postavit zhruba 90 km dlouhý most mezi Spojenými státy a Ruskem v Beringově průlivu skrze Arktický oceán? Vlastně docela dobrý nápad!

V soutěži, která byla u této příležitost vyhlášena pro studenty, ale i profesionální architektry, se jako druhý v profesionální kategorii umístil návrh pařížského studia OFF Architecture. Zajímavé na něm je především to, nakolik bere do úvahy jedinečné místo, kde by mohlo být spojení mezi dvěma kontinenty vybudováno.

Beringův průliv představuje místo, kde se střetává Antarktický a Tichý oceán. Velmi křehký ekosystém je obydlen mnoha druhy, ať už jde o velryby, delfíny, orky, polární medvědy či další živočichy. Navíc je průliv poměrně mělký, průměrná hloubka se pohybuje mezi 30 až 50 metry. Most by proto mohl sahat od hladiny až ke dnu.

Gigantická struktura není pouhým mostem. Mezi dvěma deset metrů širokými zdmi by vznikl obyvatelný prostor, ve kterém by jezdily vlaky i auta a mohli se pohybovat lidé „po svých“. Energii by celému obrovskému komplexu dodávaly mořské turbíny vyrábějící proud za pomoci rychlých proudů protékajících mělkou úžinou.

Stavba by obsahovala nejen průplavy pro lodě, ale pro obrovské živočichy jako jsou velryby a podobně. Idea je dokonce taková, že most by oddělil proudy jednotlivých oceánů, takže ten arktický by se méně oteploval, což by mohlo zabránit tání ledovců a roztávání polárních čepiček. Na povrchu mostu a hladině oceánu by pak pluly speciální platformy, které by získávaly energii z mořský vln. Vskutku šílené, ale přitom dechberoucí.

Ropné plošiny jsou trnem v oku prakticky všech ekologických aktivistů. Nejenže těží ropu, fosilní palivo, které je dnes v konečném důsledku znečišťovatelem číslo jedna. Neprospívají ani mořskému biotopu – ani ty aktivní, ani vysloužilé. Studio Morris Architects přislo aktuálně v rámci soutěže Radical Innovation in Hospitality s originálním nápadem jak využít vysloužilé ropné plošiny.

A totiž přeměnit je na energeticky zcela soběstačné mořské hotely. Primárně je tento projekt určen pro Mexický záliv, ve kterém se nachází kolem 4000 ropných plošin. Přeměněné ropné plošiny získávají energii z vertikální větrné turbíny posazené do jednoho ze základních pylonů. Výhodou je, že na moři fouká vítr mnohem častěji a silněji než na pevnině.

Geotermální pumpy pomáhají s vytápěním a chlazením stanice. Další energie pak pochází z mořských vln a solárních panelů rozmístěných na povrchu platformy. Návštěvníci takového hotelu pak mají k dispozici všechny zážitky, které plošina uprostřed moře nabízí. Vodní sporty, výlety po hladině i pod ni. Obchodníci mohou takový hotel využít pro svá obchodní setkání nebo pořádání konferencí.