GEOTECTURA je izraelské architektonické studio založené architektem Dr. Josephem (Yossi) Corym. Zabývá se moderními, atypickými návrhy ve kterých se snaží spojit architekturu a šetrným přístupem k životnímu prostředí. Jedním z takových příkladů je i koncept Urban Tree, kdy je budova složena z modulárních kostek pokrytých solárními články a vyrábějícími elektřinu.
08.
Lis
Německé město Freiburg se může pyšnit nejen výjimečnou budovou Sonnenschiff, ale nově také čtvrtí Solarsiedlung. Solarschiff („solární loď“) vybudována už v roce 2004 architektem Rolfem Dischem, který je mimo jiné zodpovědný také za jedinečný Heliotrop. Všechny tyto domy jsou navrženy ve standardu Passivhaus, a tak díky solárním panelům vyrábí několikrát více energie než spotřebují.
Zateplením budovy, tj. zlepšením tepelně-izolačních vlastností střechy, fasády a oken, optimalizujeme energetickou náročnost budovy. Věnujme se tomu, jaká zvolit okna, aby úniky tepla byly co nejmenší. pokračování…
Italské architektonické studio Mario Cucinella Architects představilo návrh residenční budovy pro expozici Habiter Ecologique na výstavě Cité de l’Architecture et du Patrimoine v Paříži. Nová obytná šetrná budova se může pochlubit řadou zajímavých vychytávek, díky kterým má velmi nízkou uhlíkovou stopu.
Především, jedinečná střecha budovy je pokryta solárními panely. Střešní solární elektrárna generuje elektřinu, která slouží k pokrytí spotřeby celé budovy, zbytek je dodáván do rozvodné sítě. Fotovoltaika tak z obytné budovy dělá aktivního výrobce elektřiny. Navíc jsou využity pokročilé materiály pro zateplení a izolaci, takže se významně snižují energetické nároky samotné stavby.
28.
Lis
EPEE je zkratka pro „Europen Partnership for Energy and the Enviroment“. Dne 20. listopadu proběhl v pražském Clarion Congress Hotel poprvé v Praze seminář, jehož hlavními tématy byla právě hesla v titulku tohoto článku. Sešli se na ní přední zástupci chladírenského a teplárenského průmyslu, stejně jako média, politici a vědci – ze zahraničí i z České republiky. Zahájení konference si vzal na starost samotný generální ředitel EPEE Friedrich P. Busch, akce se měl zúčastnit také ministr životního prostředí Martin Bursík, který se však nedostavil. Busch především zdůraznil, že toto setkání je první, ale zdaleka ne poslední v řadě. Jako další si vzal slovo Darcy Nicole, ředitel komunikační skupiny EPEE, který se věnoval především tomu, jaký vliv mají budovy na životní prostředí kolem sebe, stejně tak závislosti teplárenského a chladírenského průmyslu na energetice, prosazování zelených systémů a dalším zajímavým tématům. Zdůraznil, že na zelených/ekologických budovách se dá vydělat, ale také v nich budou bydlet a pracovat šťastnější lidé. Vladimír Vlk, ředitel odboru udržitelné energetiky a dopravy z Ministerstva životního prostředí se věnoval přístupu našeho státu k obnovitelným zdrojům energie, trvale udržitelnému rozvoji (ve velmi pragmatickém pohledu), podpoře biopaliv, povinných energetických auditech budov (energetické štítky), efektivnější centrální výrobě tepla, zvyšování efektivity uhelných zdrojů či podpoře paroplynových elektráren. Zdůraznil, že ČR se, společně s celou Evropskou unií, zavázala do roku 2020 snížit emise o 20% a spotřebu také o 20%. Připomněl, že je rozdíl mezi výrobou tepla z obnovitelných zdrojů energie (OZE) a výrobou elektřiny, která je nepoměrně nákladnější a složitější.
Josef Fiřt, předseda Energetického regulačního úřadu, připomněl, že Evropa je se svým důrazem na ekologii de-facto v něvýhodě oproti celému světu. Dále se věnoval garancím investic do OZE z pohledu investorů či kombinované výrobě tepla. Profesor Karel Kabele, předseda Společnosti pro techniku prostředí, se ve velmi zajímavé prezentaci podrobně věnoval energetické spotřebě budov a jejich certifikaci. Neopomněl dodat, že dnes je třeba dívat se na budovy jako na komplexní systémy, u kterých je nutné sledovat účinnost výroby, distribuce a regulace všech energií. Od 1. ledna 2009 bude povinnou součástí projektové dokumentace všech budov tzv. energetický štítek. Josef Slováček, prezident Asociace využití tepelných čerpadel, velmi zasvěceně a zajímavě hovořil o problematice tepelných čerpadel. Od roku 2001 zažívá tento trh velmi zajímavý nárůst, a to i přesto, že je dnes velkým problémem získat na tepelná čerpadla dotace. Slováček připomněl také historii tepelných čerpadel, která především v Rakousku, Francii či Německu zažívala boom také v 70. a 80. letech, nicméně neodbornost, chybné instalace a servis zapříčinily propad zájmu v 90. letech. Zdůraznil, že je vždy nutné vybrat správný typ čerpadla a třeba dát přednost i dražší, ale kvalitnější značce. Při výběru tepelného čerpadla je vždy nutné brát v úvahu lokální hydrologické i klimatické podmínky. Hilde Dont z Enviroment Readiness Department poté připomněla unijní direktivu „Ecodesign“ a důležitost využití alternativních zdrojů energie také vzhledem k bezpečnosti. Friedrich P. Busch na konci semináře opět zdůraznil, že se nejedná o poslední seminář tohoto druhu a že výrobci topných, chladících a mrazících zažízení se spolu s vědci, politiky a jinými odborníky v budoucnu opět setkají.
Aktuální studie na téma snižování energetické náročnosti českých budov organizace Hnutí DUHA přináší zajímavé výsledky, odpovídající poznatkům ze zahraničí. Rozumné možnosti snižování energetické náročnosti českých budov podle ní odpovídají šestinásobku elektřiny, kterou by dodávalo rozšíření severočeských uhelných dolů, nebo trojapůlnásobku výroby v Dukovanech. Studie – první svého druhu, která u nás vznikla – mapovala možnosti při vytápění, ohřívání vody a provozu elektrospotřebičů. Spočetla, že dostupná, technicky proveditelná opatření mohou postupně snížit energetickou náročnost českých domů až o 175 petajoulů ročně – to je asi o 60 procent. Asi 80 procent z těchto příležitostí připadá na domácnosti. Studie zkoumala obytné domy i školy, nemocnice, obchody, úřady, hotely či sklady a logistická centra. Čtyři pětiny spočtených možností připadají na vytápění. Energetickou náročnost lze snížit hlavně lepší izolací domů, aby teplo neunikalo ven. Průměrná domácnost, která topí plynem, by tak při dnešních cenách ušetřila asi 15 000 korun ročně. Účty pro rodinu, jež používá uhlí, by klesly asi o 7000 korun.
Martin Mikeska z Hnutí DUHA řekl:
„Výsledky hlavně ukazují, jak enormní možnosti snižování energetické náročnosti budov jsou. Velké debaty o rozšiřování uhelných dolů nebo nových atomových reaktorech vedle nich vypadají skoro jako poznámka pod čarou. Pokud stát těchto příležitostí využije, každý může mít teplý, pohodlný a zdravý domov – a přitom domácnosti ušetří tisíce korun ročně, srazíme české exhalace oxidu uhličitého i dovoz plynu z Ruska. Pro domácnosti dnes není snadné ani levné těchto možností využít. Vinu nese stát, který by měl domácnostem pomoci grantovými programy, bezúročným půjčkami, nové standardy na výstavbu budov, daňovými úlevami a podobně, jenomže to zatím nedělá.“
Šestnáctistránkové shrnutí studie je k dispozici ke stažení na webu Hnutí DUHA (PDF).
zdroj: tisková zpráva
18.
Bře
Severoamerická Komise pro spolupráci v oblasti životního prostředí minulý čvrtek v kanadském Vancouveru zveřejnila svou zprávu ze které plyne, že razantního snížení emisí skleníkových plynů by na severoamerickém kontinentu mohlo být dosaženo relativně levně zaváděním „zelených technologií“ v domech a budovách a zvýšením výstavby nízkoenergetického bydlení. Přestože jednoznačně největším znečišťovatelem ovzduší je v USA průmysl a hned po něm automobily, domácnosti a budovy obecně na něm mají také lví podíl. Podle zprávy pochází zhruba 35% emisí na celém kontinentu z budov. V Kanadě navíc spotřebovávají budovy téměř polovinu všech zdrojů jako je elektřina či voda. Přitom pouze 4% budov v Severní americe je možné považovat za nízkoenergetické/“zelené“. Zpráva upozorňuje na fakt, že kromě výstavby nových nízkoenergetických budov by se nemělo zapomínat na současné domy a kancelářské budovy. Ty mohou být ekologicky vylepšeny například pomocí solárních panelů, větrných elektráren, úsporných žárovek, osvětlení a spotřebičů, novou izolací a dalšími způsoby. Počáteční náklady sice mohou na první pohled vypadat vysoké, ale stále klesající cena zelených technologií a naopak zvyšující se ceny energií a vody dobu návratnosti těchto investicí tlačí neustále dolů. V současné době jsou podle zprávy zdaleka nejvíce potřeba nové vládní dotace a programy pro ty, kteří chtějí svůj dům upravit. První podobné programydotací už zavádějí města jako Chicago, San Francisco, New York City a další. U nás prozatím poskytuje podobné dotace např. Plzeň a Praha, viz. článek Dotace na solární panely.
Městská zástavba lépe než cokoliv jiného pohlcuje teplo a ovlivňuje tím nejen počasí ve svém okolí. Největším akumulátorem tepla ve městech je asfalt. Holandská společnost Ooms Avenhorn Holding BV, která se zabývá konstrukcí veřejných staveb, už před deseti lety přišla s nápadem akumulované teplo z chodníků, silnic a parkovišť „vycucávat“ a ohřívat jím domácnosti i kanceláře. Jenže tehdy to znělo ještě o mnoho víc fantasticky, než dnes. Ale dnešní doba přeci jen přeje alternativním zdrojům energie poněkud víc. Za tu dobu se proto společnosti podařilo několik takových systémů vybudovat, a to v malé vesničce Avenhorn. Čtyřpatrová budova je zde ohřívána pomocí tepelného systému, který bere naakumulovanou solární energii z několika desítek metrů silnice a parkoviště. Energie získaná z chodníku pak pomáhá zásobovat průmyslový park. Princip systému je jednoduchý – pod chodníkem, afaltkou nebo čímkoliv co dobře zachytává sluneční energii je položena síť vodovodních trubek. Voda se ohřeje a je následně napumpována kam je potřeba – třeba do zásobníků, které ji mohou v zimě znovu vypustit a zabránit tak námrazám. Naproti tomu může systém docela dobře pomocí vody v podzemních rezervoárech ochlazovat domy a budovy v parných létech.
