Recyklace drobných elektrozařízení se v Česku stále nedaří

Podle aktuálních statistik se Čechům stále nedaří recyklovat drobná elektrozařízení, mobilní telefony a baterie. Tři čtvrtiny odebraného elektrooodpadu tak tvoří IT vybavení – počítače, tiskárny či kopírky.

I když snad každý z Čechů někdy vyhodil nefunkční fén, mixér, mikrovlnku nebo elektronickou hračku, málokdy to bylo do kontejneru na elektroodpad, o využití sběrných dvorů ani nemluvě. Nejčastěji tato drobná elektrozařízení končí v popelnicích či v dílnách různých domácích kutilů.

Mobily si držíme doma

Podle aktuálních statistik skupiny REMA, která se zabývá zpětným odběrem elektrozařízení a baterií, je pak nejtristnější situace u mobilních telefonů, těch lidé v průměru odevzdají jen asi 5 % z celkového množství přístrojů. K recyklaci se dostane zhruba každý dvacátý. Češi si telefony většinou nechávají doma v šuplíku jako „náhradní“, často k němu mají také jakýsi citový vztah.

Je s podivem, že si Češi nechávají i smatphony s rozbitým displejem, kde vyjde oprava na více než kolik je hodnota telefonu a je tak prakticky nereálné, že telefon bude někdy někdo používat. Totéž platí o nabíječkách, které z nejrůznějších důvodů prostě nenabíjí. Lidé si ji často nechají s tím, že „třeba se někdy bude hodit“…

Tento trend je dlouhodobý a nedaří se zvrátit. „Až 80 % komponent mobilního telefonu lze zrecyklovat a opětovně využít,“ připomíná však David Vandrovec, ředitel skupiny REMA a dodává, že kromě mobilních telefonů se velmi málo sbírají jak samotné baterie, tak vestavěné akumulátory.

Plzeň: Nejhorší a nejlepší zároveň

Recyklovat je přitom stále pohodlnější – rok co rok se za poslední tři léta zvyšuje počet sběrných míst o deset až patnáct procent, kontejnery jsou nyní již snad v každém městě na několika místech, jedno jestli zelené nebo červené, vrátit starý přístroj lze i v prodejně nebo ve sběrném dvoře. Navíc si lze nechat elektrospotřebiče odvézt.

Zatímco nejvíce elektroodpadu REMA odebrala v Praze, Jihomoravském a Středočeském kraji, nejméně naopak v Plzeňském a Karlovarském kraji. Je tomu tedy tak, že na západě republiky jsou lidé k třídění elektroodpadu lhostejní, nebo mají horší možnosti, kde nefunkční přístroje odevzdat či vyhodit?

Kolektivní systém ASEKOL pak nedávno zveřejnil informace, podle kterých po loňském poklesu po roce opět vzrostl sběr recyklovaného elektra. Od roku 2009 se ale recyklace drží na podobné úrovni a nedaří se jí zlepšit.

Celkem 17 000 tun spotřebičů odebraných loni jen u tohoto kolektivního systému představuje zhruba 1,62 kg na osobu. Paradoxně ASEKOL uvádí, že v Plzni byli vedle Prahy nejúspěšnější v recyklaci. Na konci tabulky jsou v tomto případě lidé z Ústeckého a Karlovarského kraje.

Recyklují firmy i rodiny

Firmy kromě IT zařízení a počítačových sestav vyhazovaly také nářadí a nástroje, z domácností se pak odvážely velké spotřebiče jako ledničky, pračky a sporáky i ty menší – kávovary, mikrovlnky a varné konvice, informuje REMA. Je však jasné, že spousta drobnějších spotřebičů skončila na skládkách.

Podle ASEKOLu i domácnosti často vyhazují kopírky, tiskárny, počítače, monitory, ale také televizory a audio či video přehrávače. Jsou to ale často letité exempláře, celkem 90 % spadá do tzv. historického elektra, tedy zařízení vyrobených před rokem 2005.

Výjimku představují počítače – tam jde totiž vývoj rychleji kupředu, a i když vyhazovaný ještě slouží, má už zastaralé funkce a je nahrazen.

Situace očividně souvisí s ekonomickou situací. „Spolu s oživením české ekonomiky lidé začali opět více nakupovat nové spotřebiče a zbavovat se těch starých, nepotřebných,“ vysvětluje Martina Ďaďová, manažerka komunikace neziskové organizace ASEKOL.

Říká však, že i přes nárůst není pozitivní, že z drobného elektra se k recyklaci však i zde vrací jen nějakých 25 % spotřebičů. Přitom podle Vandrovce ekologická likvidace jednoho notebooku představuje úsporu přibližně 7 litrů ropy nebo téměř 400 litrů pitné vody.

Nízká informovanost

Informovanost lidí u nás však dle odborníků stále pokulhává. Již příští rok totiž legislativa vyžaduje zpětný odběr přenosných použitých baterií a elektrozařízení o zhruba 15 % vyšší než doposud, připomíná Vandrovec. A to se vzhledem k dosavadnímu trendu těžko podaří.

Dalším problémem je, že je stále třeba sledovat, kdo recyklaci dělá. „Stále existují společnosti, které z elektroodpadu vyberou jenom dobře prodejné komodity, jako například desky plošných spojů, měď nebo hliník, a zbytek zaskládkují,“ varuje Aleš Šrámek z Asociace recyklátorů elektrického odpadu.