Vyřeší tablety problém negramotnosti?

Negramotnost neboli neznalost čtení a psaní, se může zdát věcí minulosti. To, co je ale samozřejmostí v Evropě, nemusí být pravdou jen o pár stovek kilometrů jižněji, v Africe.

"Solární energetika a inteligentní technologie si podávají ruce při boji z negramotností." Zdroj: now.tufts.edu
„Solární energetika a inteligentní technologie si podávají ruce při boji z negramotností.“ Zdroj: now.tufts.edu

V Etiopii se počet gramotného obyvatelstva odhaduje, v závislosti na různých průzkumech, přibližně okolo dvaceti procent. O tom, jak snadno naučit stovky lidí číst a psát, začala přemýšlet i Marjorie Howardová, a provedla s pomocí Massachusettského technologického institutu (MIT) a Tuftovy nadace malý experiment na lidech.

I když celý „pokus“ může znít jako laciná reklama na iPady a tablety, Howardová skutečně přišla na zajímavou věc. Ve dvou izolovaných horských vesničkách Etiopie nechala shodit zásilku „hraček pro děti“, včetně čtyřicítky tabletů.

Zdejší obyvatelstvo a především děti nikdy nepodstoupili školní výuku, nemají žádný kontakt s moderními technologiemi a elektronikou, a o papíru a psacích potřebách mají jen velmi mlhavé představy. Dar v podobě tabletů, které byly vypnuté, se tak může zdát trochu nepraktický.

Netrvalo to ani den, než jeden z místních chlapců přišle na to, jak tablet zapnout. K jeho nemalému překvapení se tak dostal k jednoduché interaktivní výukové aplikaci, v rámci které se mohl učit číst, psát a počítat.

Autory této aplikace byli výzkumníci z MIT, kteří kladli velký důraz na jednoduchost provedení celého výukového programu (například poklepání na velké tiskací písmeno „A“ na ploše spustí nahraný zvuk s výslovností hlásky, atd.). Během týdne si ve volném čase hrály s tablety už všechny děti, a statečně se prokousávaly abecedou.

Po několika dnech přijeli „jako náhodou“ do vesnic dva výzkumníci z univerzity v Addis Abbebě, a ve vesnicích instalovali solární dobíjecí zařízení. Vysvětlili také dětem, jak tablety přes noc dobíjet, aby byly zase ráno připravené k použití.

A také výzkumníci stáhli data z paměťových karet, aby se dozvěděli, jak děti s tablety pracují. Žádný jiný „vzdělávací“ zákrok prý nebyl proveden, a děti se samy motivovaly do objevování dalších úrovní čtení a porozumění. Po písmenech a jednotlivých hláskách přišla celá slova, doplňování písmen, učení se psaní.

Byl to proces, kdy učení samo bylo hrou za odměnu, a vzájemné škádlení mezi dětmi – kdo už je u kterého písmena a kolik toho už umí, se stalo motorem jejich samo-vzdělávání.

„Naší ideou bylo, aby se gramotnost dala rozvíjet všude,“ říká Maryanne Wolfová, která dříve na základních školách v Etiopii učila. „Jenže vždycky narazíte na problém s ubytováním, zajištěním podmínek pro učitele i jeho přípravou. A výsledek je vždycky nejistý.“ V konečném důsledku je tak největším problémem samotná osoba učitele.

„Žijeme v digitální éře, a musíme se naučit tuto digitální sféru lépe využívat,“ soudí o projektu Howardová. „Dnes už nemůžeme digitálního Džina zavírat zpátky do láhve.“.

Interaktivní program, který děti učil číst a psát, dopadl nad očekávání dobře. Během několika týdnů se děti naučili psát v tempu, které bylo nesrovnatelně rychlejší s jinými školami v rozvojových zemích.

Podle OSN je gramotnost jedním ze základů vyšší vzdělanosti, se kterou se nesou další civilizační aspekty, například rovnocenná práva mužů a žen či lepší zdravotní péče.

„Po celém světě narazíte na 100 milionů dětí, které nemají přístup do škol, a budou negramotné,“ říká Marjorie Howardová. „S pomocí tabletů to můžeme změnit.“

Sdílet: