Plastické solární články – cesta pro budoucnost?

Kromě klasických křemíkových solárních článků existují také solární články založené na plastické hmotě. Tzv. plastické solární články jsou nejen mnohem levnější na výrobu, ale jsou navíc lehce tvarovatelné. Podle nejnovějšího vyjádření britských odborníku na solární problematiku, by právě plastické solární články mohly hrát první housle v solární energetice.  

Jedním z důvodů je, jak bylo uvedeno v úvodu, že na rozdíl od nepoddajných křemíkových článků jsou plastické (nebo organické) články velmi lehké a ohebné, což přináší nesrovnatelně jednodušší instalaci.

Další důvod přidává Dr. David Lidzey z britské university v Sheffieldu: „Plast je mnohem levnějším materiálem pro výrobu článků než křemík. V podstatě technologie, kterou jsme vyvinuli, může být velmi levná a pokrývat obrovské plochy.“

Plastické solární články se již běžně vyrábějí. Jejich předním výrobcem je americká společnost Konarka, která svou technologii „Power Plastic“ nabízí pro širokou škálu produktů – od příručních zavazadel až po celé stěny budov (viz. obrázek).

Plastické solární články firmy Konarka můžeme rovněž vidět na autobusových zastávkách v San Francisku (viz. obrázek).

Bohužel vše má své „ale“. Co plastická technologie získává na ceně a lehkosti instalace, ztrácí na účinnosti. Dnešní křemíkové solární články dosahují běžně účinnosti kolem 15–18 % (výhledově 40 %). Plastické články však pouze něco kolem 7-8 % – v lepším případě.

Problém je také s životností. Zatímco klasické články mají výdrž kolem 20 let, umělohmotné mnohem méně.

Vraťme se zpět k Dr. Lidzeyemu. Jak sám připouští, plastické články nemusí kvality křemíkových nikdy dosáhnout, avšak rovněž dodává: “Podstatou je, že nemusíte za každou cenu dohnat výhody křemíkových článků, pokud plastické články vyrábíte dostatečně levně. Můj odhad říká, že během 5–10 let uvidíme spoustu aplikací, které využijí plastické solární články“.

Uvidíme. Určitě se zde nejedná o soutěž mezi křemíkovou a plastickou technologií, ale spíš o příslib spolupráce, kdy se jednotlivé technologie budou v budoucnu vhodně doplňovat.