Některé firmy v USA se snaží snižovat popularitu obnovitelných zdrojů

Střešní solární elektrárny pro rezidenční objekty se v USA stávají levnější a dostupnější. Majitelé domů si je proto pořizují ve stále větší míře. To, co bychom považovali za dobrou zprávu, je však velmi nepříjemné pro některé energetické koncerny či státem spoluřízené firmy, které se snaží tento trend regulovat.

„Příliš mnoho domácích „nezávislých“ střešních elektráren by mohlo ohrozit majoritní poskytovatele energie.“ Zdroj: Radomír Dohnal
„Příliš mnoho domácích „nezávislých“ střešních elektráren by mohlo ohrozit majoritní poskytovatele energie.“ Zdroj: Radomír Dohnal

Příkladem mohou být korporace Walmart nebo Koch bros., jež předchází přílišné energetické nezávislosti svých klientů tím, že k ceně vlastní transakce za prodej solárních panelů přičítají nejrůznější uživatelské poplatky.

Žurnál Red, Green & Blue nedávno upozornil na praxi v pěti státech americké federace, jejichž přijatá opatření označuje za anti-solární.

Společnost Salt River Project (SRP) se ve své podstatě zabývala výrobou energie už deset let předtím, než se Arizona stala osmačtyřicátým státem USA. Jako taková je tedy s místním prostředím dobře sžitá, a s místními politiky doslova prorostlá.

Jen tak je možné si vysvětlit, že prošel návrh na nové zpoplatnění soukromých výrobců čisté energie, tedy i majitelů střešních solárních elektráren, kteří jsou připojeni do sítě. SRP, majoritní výrobce energie a provozovatel sítě, jim nejen započítá roční paušál, přibližně 600 dolarů, ale přičte jim i všechny neplánované „odchylky v odběru a dodávce“.

SRP dodává a vyrábí energii pro celou oblast „Údolí“ v okolí Phoenixu, a zmíněný paušální poplatek poptávku po domácích elektrárnách v regionu dočista zmrazil. Podobně si vede i společnost Veřejných služeb (PSC) v Novém Mexiku.

Z pozice hlavního dodavatele energie si dovolila zpoplatnit „údržbu sítě“ pro ty, kteří neodebírají elektřinu ze sítě, když svítí slunce. Měsíčně poplatek činí 21-36 $, v závislosti na velikosti instalace.

V konečném důsledku ale tento poplatek eliminuje výhody vlastnictví domácí elektrárny. Pozice majitelů domácích solárních elektráren v Novém Mexiku je ale o trochu lepší, než těch v Arizoně. Tady se za ně totiž postavila i „solární lobby“, výrobci a dodavatelé solárních řešení, kteří připravují na tento rok stání před Veřejnou regulační komisí.

V Ohiu život solárníků nekomplikují majoritní dodavatelé energie, ale do věci se vložil stát. Ten ponechal volnější ruku provozovatelům sítě ve výběru a nastavení standardu pro odběr vyrobené elektřiny.

Situace v Kansasu je poněkud nepřehledná, a připomíná bojiště právníků. Lidé stojící za alternativními zdroji energie zde dosáhli úspěchu, když před dvěma lety zabránili schválení podobných podmínek jako v Ohiu, ale „prohráli“ boj o povinné začlenění 20% podílu OZE do státního energetického mixu.

Což je poměrně smutné, protože jen větrné elektrárny na Velkých plání Kansasu by teoreticky dokázaly zásobovat 75 % spotřeby celých Spojených států.

„Nejsme nikterak zaujatí proti iniciativě obnovitelných zdrojů energie, ať už je to vítr nebo slunce,“ říká mluvčí oklahomské společnosti Gas&Electric Co., Kathleen O´Shea. „Nesnažíme se ani tento trend nějak zpomalovat. Jen chceme udržet férové podmínky pro všechny.“

Jenže po té, co stát schválil uzákonění dodatečných poplatků za instalaci zařízení pro výrobu čisté energie, to tak férově už nevypadá. Pokud tu na svém domě dnes instalujete solární panely, budete si muset každý měsíc připlatit víc na daních, a to jen proto, že je máte.

Zajímavé navíc je, že toto opatření je v příkrém rozporu se zákonem, který si Oklahoma odhlasovala už v roce 1977. Tehdy bylo uzákoněno, že majitelé domácích solárních instalací nebudou za jejich provoz nikterak dodatečně zpoplatněni.

Výsledek právní rozpravy? Za vlastní solární a větrné elektrárny bude platit jen ten, kdo ji postavil poté, co nový zákon vešel v platnost.

Sdílet:

10 komentářů: „Některé firmy v USA se snaží snižovat popularitu obnovitelných zdrojů

  • 15. 1. 2015 (20.53)
    Permalink

    Koukám, že americké zákonodárství je ještě šílenější, než to naše. Vypadá to, že Bursíkovy „přehmaty“ jsou oproti americkým způsobům jak vytřískat, ještě slabým odvarem, ale na druhé straně, pokud se někdo bude soudit a dokáže snahu o záměrné a protiprávní poškození dotčeného, tak se z toho také nechá dost vytřískat. :-)

    Reagovat
  • 13. 1. 2015 (13.57)
    Permalink

    Řešením jsou pak samozřejmě instalace, které se v každém okamžiku chovají jako spotřebič a není nutné pro ně vyběhávat tuny papírů. Prakticky se vaše domácnost chová jako by měla menší odběr a nerozkolísáváte vnější síť svými dodávkami. Navíc vám zadarmo udělá centrální dodavatel regulátora vaší vnitřní sítě. FV pak nedimenzujete na maximální odběr, ale na podprůměrný odběr. Ideální je začít ohřevem teplé vody, klimatizací (v létě) a malou baterií pro nabíjení mobilů, případně pro LED osvětlení.

    Reagovat
    • 13. 1. 2015 (17.27)
      Permalink

      Je otázka jak mají psané předpisy, v elektrotechnice je historicky trochu, řekněme, bordel, některé státy vyžadují jistou pozici fáze a nuly v zásuvkách, jiné ne. Americké distribuční transformátory jsou zapojeny jinak než naše. Někde se třeba k uzemění používá speciální vodič připojený na speciání kontakt…

      Reagovat
      • 13. 1. 2015 (18.56)
        Permalink

        Pozice fáze i nuláku není definovaná v žádné normě ani v ČR. Že je fáze vlevo je pouze zvyk.
        Speciální vodič uzemnění na speciální kontakt je klasická síť TNS, nebo jak to myslíš?
        Ale bordel v tom je, to máš pravdu.

        Reagovat
        • 13. 1. 2015 (20.59)
          Permalink

          Myslím japonský systém, kde byly a stále jsou (už je i zeměná) zásuvky a spolu s dvoulinkou vede k zásuvce na zemnící svorku ještě jeden vodič.

          Tato divočina:
          upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fb/OutletGround.jpg
          nebo
          img29.imageshack.us/img29/9646/plugwire.jpg

          Našel jsem to i jen s krokodýlkem, ale to snad nemyslí vážně, tam by stačilo o to zavadit a neštěstí může být na světě, náhoda je blbec.

          V normě ta pozice vodičů asi zřejmě na začátku byla, viz tento článek oddíl „Způsob zapojování silových zásuvek“

          odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=43800

          Reagovat
    • 13. 1. 2015 (8.59)
      Permalink

      Jak se na o tak dívám tak co se týče toho kolem SRP, tak by stačilo aby byli připojení k jiné síti, jiného dodavatele, je ale otázka jestli je to možné z čistě technických důvodů.

      Problém je vždy když se do věci vloží stát a státní úředník začne schvalovat jakékoliv zákony ve prospěch jenom určité skupiny obyvatel, nebo dokonce firem.

      Jestliže SRP hodlá penalizovat jen odchylky od diagramu, tak by to mohlo vyřešit nějaké inteligentní uložiště, které by mělo zapamatovaný diagram, který je dohodnutý a podle toho se snažilo elektřinu do sítě domu buď dodávat, nebo ji ukládat do baterií, teplé vody, nebo chladu z klimatizace.

      Už delší dobu přemýšlím nad tím že by nemuselo být špatné postavit separátní síť pro připojení OZE, která by se k centrální připojovala jenom přes transformační stanice, kde by byly měniče a další potřebné vybavení, například i poměrně velký akumulátor.

      Reagovat
      • 13. 1. 2015 (18.27)
        Permalink

        Separátní síť je zbytečná když je zde již jedna veřejná síť za peníze všech. Distributorům naše „nezávislé“ ERÚ vše zohledňuje v distribučních poplatcích (bez možnosti věřené kontroly samozřejmě), z vlastního neinvestují nic, není to také jejich síť vlastní pouze licenci, podobně jako televizní stanice a rádia vlastní pouze licence na frekvenci o kterou mohou přijít.
        Z tohoto důvodu musí veřejná síť sloužit maximu uživatelů a nelze někomu bránit v přístupu když splní technické podmínky a pravidla.

        A teď k regulaci. Například v Dánsku:
        http://oze.tzb-info.cz/116085-novy-rekord-vetrne-energetiky-v-dansku

        používají k regulaci sítě elektrická topná tělesa v teplárnách (bojlerech, přímotopech atd..) např. 2,5MW:
        http://www.etto.cz/obrazky/2,5%20MW%20CELO.JPG
        http://www.etto.cz/obrazky/P1010193.JPG

        Teplárny „spalují“ přebytek levné elektřiny a zbytek případné chybějící energie doplňují vlastním palivem. Za odběr elektřiny v záporné ceně dostanou zaplaceno i za tyto systémové služby. Tarify systémových služeb mají veřejné a kdokoliv může, ne jak v ČEZku jen pro vyvolené.

        Technicky se to řeší tak, že výkon těles se plynule reguluje dle frekvence v síti, její kolísání závisí na přebytečném nebo chybějícím výkonu. Tak tyto topná tělesa tvoří pro všechny zdroje u kterých není vhodné snižovat výkon vzdálenou zátěž (dump load). Dalo by se říct že je to takový vzdálený Wattrouter nebo GreenBonO a kdo chce jej může používat.

        Pro menší sítě a zátěže se toto zařízení i komerčně vyrábí, např. SMART LOAD 6000 od firmy SMA. Pro větší výkony se používá klasická průmyslová regulace.

        Mají z toho prospěch spotřebitelé díky „levné“ energii (energie v Dánsku není levná z důvodů vysoké daně), stát (daně) a distributoři za přenosy.

        V ČR je hlavně problém v nedokončené liberalizaci energetického trhu, unbundlingu a vysoké míře korupce. Často se pro některé neliberalizované firmy vyplatí síti na jedné straně škodit (například špatně fungujícím HDO) a na druhé straně inkasovat poplatky za dodávku regulačních služeb. Zvláště když má taková firma distribuci, výrobu elektřiny i dodávku regulačních služeb.
        A lepší to tu nebude, protože není dokončena liberalizace a nejsou vytvořeny „nezávislím“ regulátorem ERÚ tržní ani legislativní podmínky pro to, aby se efektivně využívali jak současné a instalované technologie tak ani ty nové.
        V ČR je bohužel spousta jedinců na rozhodovacích úrovních kterým vyhovuje současný stav a jejich peníze jsou až na tom prvním místě. A dokud tito rozhodovací jedinci neucítí že by si mohli více nakrást na něčem jiném (dotace do Smart sítí, OZE, akumulační stanice, jaderné reaktory a podobně), tak žádné změny nedovolí.
        Taková je bohužel v ČR realita.

        Reagovat
        • 13. 1. 2015 (21.51)
          Permalink

          Já jsem měl zakliklou odpověď?!
          No nic, ono to mělo jít k tomu článku jako takovému ne k vaší reakci. :)

          O těch velkých elektrokotlech jsem už taky slyšel, myslím že je to celkem dobrý nápad, sníží se tak spotřeba plynu, nebo jiných paliv, ale u nás by to naopak vedlo k tomu že by spotřeba paliv vzrostla.

          Nevím jak je to s liberalizací jinde, ale tady se to zase zmršilo, ostatně jako všechno co jde, jak je možné že relativně nezávislé distributory nechali schramstount ČEZ? To mělo být nezávislé stejně jako ČEPS.

          Jsou podle mne taková dva možné přístupy, jeden je že dráty nebudou patřit žádnému z dodavatelů, ale všichni budou platit a každý může nabízet své služby.

          Druhý je že každý bude mít svou síť a s tou ať si hospodaří jak je libo, ale každý ji může vést kam chce, neexistuje územní monopol, podobně jako internet, což ale nakonec vyústí v to že tu bude neúnosně zadrátováno.

          Oba přístupy mají své výhody a nevýhody.

          Jinak jak jsme řešili ti japonce, tak jsem našel toto: reuters.com/article/2013/11/13/us-japan-power-deregulation-idUSBRE9AC08N20131113

          Bohužel o tom jaká tam má být frekvence, jestli vůbec nějaká. Jsou na tom snad ještě hůř než tady. Snad jenom ta disciplinovanost je větší.

          Reagovat
      • 17. 1. 2015 (20.53)
        Permalink

        Představa , že někdo bude svým solárním systémem zatěžovat energetickou síť na úkor všech ostatních uživatelů se nosí jen v EU. V reálných podmínkách musí každý za regulaci platit. A pokud majitel nepotřebuje připojit svojí el. do sítě, pak si jí může regulovat sám… U nás platí systém postavený na hlavu , je tu pár vyvolených, kteří vydělávají a pak většina co těmto lidem platí jejich zisky. Mysl mnohých už je tak zdevastovaná, že jim to připadá navíc normální.

        Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.