Libye jako elektrárna Evropy

Libye vyváží do světa ropy za $12 mld. ročně. Nic na tom nezměnily ani drastické nepokoje v rozvrácené zemi. I jednotlivá nová politická a kmenová seskupení, která nastoupila k moci po svržení režimu Muammara Kaddáfího, mají na dalším vývozu ropy zájem. Evropa to ale vidí jinak – chce mít z Libye solární elektrárnu.

Libye je jen slunce a písek. Potenciál pro výrobu elektřiny z OZE však obrovský. Zdroj: Roberdan, Wiki commons, licence Creative Commons
Libye je jen slunce a písek. Potenciál pro výrobu elektřiny z OZE však obrovský. Zdroj: Roberdan, Wiki commons, licence Creative Commons

Evropa, která se na odběru ropy podílí 85 %, by ráda Lybii „pomohla“ od jednostranného zaměření na těžbu a import fosilních paliv. Spolupracuje proto s představiteli této severoafrické země na vytvoření nového konceptu energetiky.

Těžko říci, jaké vlastně zájmy za tímto krokem stojí. Jisté je, že se proces obnovy infrastruktury může týkat velkou měrou právě využívání obnovitelných zdrojů energie. A v divoké pouštní zemi písku a ropy na dohled od Evropy by mohlo získat na významu právě Slunce.

V dobách klidu a míru se v Libyi denně těžilo 1,6 milionu barelů ropy, a přibližně 1,1 mil. šlo na vývoz. Zásoby pod zemí, které ještě čekají na vytěžení, se odhadují na minimálně 48 miliard barelů.

Politicko-ekonomické zájmy

I proto se zdá, že se Evropa snaží „zachytit drápkem“ a případnou nezištnou pomocí s rozvojem solární energetiky si chce zajistit protislužbu v podobě stálého zásobování lybijskou ropou.

Pokud ale odhlédneme od politických a ekonomických konsekvencí tohoto záměru a budeme se soustředit na solární potenciál země jako takový, vyrůstá nám před očima velmi slibná idea.

Sluneční energie zde totiž má, alespoň teoreticky, lepší podmínky pro rozvoj, než ropa a těžařský průmysl samotný. Pokud by například lybijští vyhradili jen jednu desetinu procenta územní rozlohy pro využívání slunečních paprsků, přišli by si na ekvivalent energie pětinásobku stávající denní těžby, 1,4 milionů barelů.

Slunce i vítr

Libye má na rozdíl od evropských zemí, kromě dostatku Slunce, i dostatek prostoru pro instalace. S šesti miliony obyvatel se tu nemusí řešit, kam panely umístit.

A když vezmeme v potaz vysokou hladinu dopadajícího slunečního záření, která při pobřežních rovinách odpovídá 7,1 kWh/den (a v jižních pustinách až 8,1 kWh/den), pohybujeme se prakticky na dvounásobku potenciálního výkonu, než který můžeme dosáhnout například na území Velké Británie. Pokud jde o některé lokality při mořském pobřeží, na významu tu získává i větrná energetika.

V budoucnu tedy nemusí být Libye zemí jednostranně závislou jen na exportu ropy. Naopak, za peníze z rafinérií se tu může vybudovat energetický kolos, obrovská sluneční elektrárna doplněná větrnými farmami, jež by mohla zásobovat ostatní africké země, nebo vyvážet čistou elektřinu do Evropy. Prozatím však tento odvážný koncept zůstává jen teorií na papíře.

Sdílet:

9 komentářů: „Libye jako elektrárna Evropy

  • 15. 3. 2013 (22.08)
    Permalink

    Z bezpečnostního hlediska je to nejhorší možná volba. Obvzlášť poté, co se Japoncům podařilo težit hydráty methanu. To by moho zajistit i Evropě a vlastně celému světu náhradu současných fosilních paliv minimálně na stejně dlouhou dobu, jako je v současnosti využíváme, katastrofa konce fosilních paliv se nekoná.
    Netvrdím, že by se mělo pokračovat v současném neefektivním trendu pálení fosilních paliv s mizernou účinností, ale po tomto objevu se fixovat na muslimský svět je hloupost. Máme doposud dostatek vnitřních zdrojů, které by nám měly pomoct se snížením závislosti na fosilních palivech.
    V první řadě jde o rozšíření hydroenergetiky, u nás se potenciál dá odahodav ještě na několik set MW, to je relativně stabilní zdroj. Pak tu máme obrovské množstv odpadů, pokud zavedeme systém, kdy z něho vytřídíme biologicky rozložitelný a tan pak použijeme v BPS a vyčištěný plyn povedeme do plynofikace, pak z něho využijeme více neregie, než současným systémem, bude totiž možné jej využít buď v paroplynové elektrárně s účinností až 60% (oproti současným 40% na BPS), nebo k vytápění (účinnost je přes 90%). Navíc jde bez větších problémů skladovat, energii z něj můeme vzít kdy potřebujeme.
    Výstavbou menších PPE (100-500MW) lze vytvořit síť pro krytí výkyvů dodávek a spotřeby. Reguace skrze ně je efektivnější, než model s použitím PVE, protože energii nemusíme vyrobit, aby se později se ztrátami zase získala (pokud se energie z uhelné elektrárny uloží v PVE, pak využijeme jen 30% energie z uhlí.), efektivnější je, pokud můžeme pružně reagovat změnou výroby. Navíc nám to umožní, díky jejich rychlosti, připojit do sítě větrné elektrárny (o něco příznivější rozložení dodávek v roce, než FVE), které by ale měly být přiměřené naší vnitrozemské poloze, tedy obnovit výstavbu menších strojů asi do 1 až 1,5MW

    Reagovat
    • 24. 3. 2013 (12.32)
      Permalink

      Děkuji, děkuji. Já se obával, že se odtud definitivně stáhli lidé používající šedou kůru mozkovou.
      Já prostě nemohu pochopit, jak by někdo mohl být tak zabedněný, že by dokázal svěřit energetickou soběstačnost nějaké země, potažmo Evropy, do rukou ručníkářů, kde nevíte, co se tam zítra stane. Když už jsme teď pod pantoflem rusů kvůli plynu, jedněch ručníkářů kvůli ropě, můžeme být ještě pod dalším přec, ne?
      Smutné je, že tihle sluníčkoví lidé jsou schopni ty své bezbřehé hlouposti hlásat velice nahlas, jelikož si nejsou schopni uvědomit vlastní hloupost a nutnost pocitu studu.

      Reagovat
  • 15. 3. 2013 (20.02)
    Permalink

    To poslední co Evropa potřebuje je závislost na další nestabilní islámské zemi.

    Reagovat
  • 14. 3. 2013 (8.10)
    Permalink

    Za dané politické situace, kterou si Západ vytvořil a to naprosto sám svým „humanitárním bombardováním k demokratuře,“ kdy už žádná centrální vláda neexistuje, pokud bude ještě někdy vůbec existovat, kdy v zemi dochází k neustálým ozbrojených střetům, jsou tyto projekty naprostou chimérou, pohádkou bez konce a navíc bez šťastného konce. Laskavě se probuďte a do reality.

    Reagovat
    • 15. 3. 2013 (19.57)
      Permalink

      Kaddáfí měl tak obrovskou podporu Libijců, že si proti nim musel najímat žoldáky z Nigérie.

      Reagovat
  • 14. 3. 2013 (8.09)
    Permalink

    Mam obavy ze obyvatele (obcane) Lybie by z toho meli kulove. Vse by rozkradla zapadem dosazena vlada. Te zeme je mi hrozne lito pote co tam NATO provedlo. Elektrinu ano, ale lybijcum, kteri ji meli drive zadara. Jestli tomu tak je i ted, kdyz NATO popravilo toho, dle zapadu „odporneho despotu“ Kadafiho, to netusim.

    Reagovat
    • 15. 3. 2013 (19.53)
      Permalink

      Chlape, vy jste mimo. Zaprvé se proti němu vzbouřili sami občané. Nato poskytovalo jenom vzdušnou podporu. A za druhé si tam vládu dosadili místní islamisté. S tím nemá NATO vůbec nic společného a za třetí humanista Kaddáfí zacházel s občany tak skvěle, že ho oni sami popravili.

      Reagovat
      • 24. 3. 2013 (12.28)
        Permalink

        Popravili ho zejména magoři, kterým se zdálo, že se nedržel moc islámu. Neříkám, že Kadáfí byl lidumil, ale vytáhnul Libyi z totálních sraček do pozice nejvyspělejších afrických zemí. Do té doby, než si tam Francie zaletěla zvýšit sebevědomí a udělat inzerát na neprodejné Mirage. Víte, jak to tam vypadá dnes? Ono to vypadá, že lidé začínají prozřívat a zjišťovat, že to možná nebyl uplně fajn nápad. A to nejen v Libyi, ale i v Tunisku nebo Egyptě.

        Reagovat
        • 13. 4. 2013 (9.52)
          Permalink

          To je naprostá blbost. Naopak Lybie mohla být co do životní úrovně obyvatel srovnatelná například se SAE – exportovala přibližně stejné množství ropy a měla a má přibližně stejný počet obyvatel. Ve srovnání se SAE tam ovšem byla situace katastrofální, zdevastovaná infrastruktura, vysoká nezaměstnanost, sociální vymožnosti minimální, každorčně se tisíce lybijců pokoušelo dostat se do Itálie. Kaddáfí z žádných sraček nevytáhl, naopka ji do nich dostal. Takřka veškeré příjmy utrácel na na sebe (obrovské paláce, jeho bohatství se odhadovalo na 40 miliard dolarů) nebo na armádu a vojenská dobrodružství v okolních zemích

          Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.