Netopýrům se v opuštěných německých bunkrech líbí

Tam, kam se před sedmdesáti lety mohli podívat jen vyvolení z okruhu Adolfa Hitlera, dnes jezdí turisté. Lokalita v okolí betonového krytu ztraceného uprostřed lesů nedaleko Miedzyrzecze, je dnes oblíbená ještě jiným živočišným druhem. Betonové pevnůstky a bunkry si nebývalou měrou zamilovali netopýři.

Jan Cichocki, zoolog z Univerzity v Zielona Gora, se fenoménem „poválečného dědictví ze zvířecího pohledu“ zabývá dlouhou dobu. A připouští, že tenhle poválečný relikt, je skutečně k něčemu užitečný.

Podél hranic Polska a Německa se totiž táhnou celá pásma pevností a krytů, ne nepodobných těm v českém pohraničí. S výjimkou military nadšenců a turistů je už nikdo nenavštěvuje, většina z nich je uzavřena a zaplombována. Klid a stálá teplota těchto betonových monster ale naprosto vyhovuje netopýrům.

„Zatímco největší přírodní zimoviště netopýrů v Evropě se nachází v jedné rumunské jeskyni,“ říká Cichocki. „Celý pevnostní systém na německo-polských hranicích je dnes největší člověkem uměle vytvořeným zimovištěm.“ Uvnitř tunelů fortifikačního systému Ostwall napočítal loni na podzim na 37 000 netopýrů.

V celé oblasti jich ale díky vynucené práci nasazených dělníků a rozmarům inženýrů Třetí říše žije mnohem víc. Na Festungsfront, šedesátikilometrové opevněné linii v plánech německých generálů vyznačené jako Oder-Warthe-Bogen narazíme na stovku takových bunkrů.

Pevnostní systémy, propojené betonovými armaturami, dosahují až patnáctikilometrové délky. Stálá teplota a vlhkost začala přitahovat první netopýří průzkumníky v osmdesátých letech.

Část z nich vletěla nezaslepenými střílnami, nebo si dokázali najít cestu ventilačními šachtami. Od té doby jejich počty utěšeně narůstají. V roce 2011 se podařilo v bunkru Ostwall realizovat světově unikátní projekt.

V jednom objektu tu vzniklo muzeum, které se soustředí na dvě expozice – jednak tu historicko-válečnou, druhou pak zasvěcenou životu netopýrů.