Atlanta buduje zelený pás kolem města

V roce 1996 přemýšlí student architektury Ryan Gravel nad tématem své diplomové práce, kterou by měl za dva roky obhájit před komisí atlantské univerzity Georgia Tech. Nápadů, týkajících se městského a regionální plánování má spoustu, ale vybrat si originální téma není jednoduché.

Nejlepší myšlenky ho napadají v parcích, kam chodí se skicákem. Těch ale v centru Atlanty mnoho není, a tak raději vysedává na zarostlých kolejnicích opuštěné okružní trasy nadzemky. A projekt BeltLine se mu zvolna začíná rodit v hlavě.

O dva roky později skutečně na výbornou obhájí svůj skutečně komplexní návrh – proměnu okružní trasy BeltLine, která se jako pětatřicet kilometrů dlouhý had vine okolo centra města.

Koleje se tu už dávno ztrácejí v džungli křoví, popínavých lián kudzu a další nepůvodní vegetace, a přitom by nevyužívaný prostor mohl sloužit k originálnímu zvelebení centra.

Gravel navrhuje přetvořit atlantskou okružní na multifunkční stezku pro pěší, cyklisty i bruslaře, a z jednotlivých zastávek a přidružených chátrajících drážních a průmyslových areálů vybudovat parky. A od léta 1999 na tomto plánu usilovně pracuje.

Absolventa s úspěšným a zajímavým projektem si také hned po ukončení studia všimne atlantské architektonické studio Perkins+Will, pod jejichž hlavičkou pokračuje v realizaci svého záměru.

„Atlanta BeltLine je kataklyzmatickou přeměnou chátrajícího prostoru na udržitelný a estetický prvek, v měřítku celého města,“ popisuje Gravel svůj projekt, jehož realizace je rozdělena v časových úsecích na pětadvacet let.

Ruiny budov, smetiště a skládky, zdi posprejované graffiti, to vše se na skicách Gravela mění v udržovanou zeleň, průtočná jezírka, hřiště i zastavení. A nejen na papíře, ale záhy i ve skutečnosti.

Městská rada totiž onu kataklyzmatickou proměnu plně podporuje. Zatímco jiná města nemají na podobné projekty prostor, Atlanta se ráda zbaví nepořádku okolo opuštěných kolejnic.

„Jako třináct zelených perel na náhrdelníku,“ popisují lidé z Perkins+Will jednotlivé vznikající parky. Celkem se lidem otevře plocha 530 hektarů zeleně.

Plán zahrnuje jak rozšíření již existujících parků – Enota (o 40 000 m2), Maddox (46 000 m2) a Ardmore (32 000 m2), a tak i vytvoření deseti úplně nových. Například nedaleko bývalé zastávky Buckheat, kde vznikne Peachtree Creek Park, s rozlohou hned 260 000 m2.

Na pozemku bývalé továrny společnosti McDaniel vznikne plocha se zelení o rozloze 110 000 m2, a areál bývalého parku Fourth Ward Park bude oživen a rozšířen do podoby multifunkčního „vodního“ parku o rozloze 250 000 m2.

Poslední jmenovaný je navíc příkladem toho, jak snaha o „ozelenění“ center může ušetřit peníze z daní. „V tomto prostoru bude realizován dílčí projekt na pozemní rezervoár a přírodní přečišťovací stanici dešťové vody,“ říká Gravel.

„Radnice byla postavena před volbu mezi tradiční kapacitní podzemní kanalizací pro odvod dešťové vody, nebo „rozlivný areál“ parku. Ušetří se tak 15 milionů dolarů, a výrazně se tím i zvýší estetika celého parku.“

Ostatně, nebude to jediná vodní plocha, které podél BeltLine vznikne. Na místě původní štěrkové těžní jámy Belwood Quarry, později zakomponované do parku Piedemont, vznikne i třicet metrů hluboké jezírko.

„Staré koleje sehrávaly v našem městě roli jakési bariéry, oddělující centrum o předměstí,“ říká Gravel. „Nyní se tu vytvoří prostor pro setkávání, zelená tepna spojující celé město dohromady.“

Vznikající parky navíc nejsou jen narychlo vysázeným shlukem stromů. Například D. H. Stanton Park disponuje solárními panely, které zajišťují energii pro noční osvětlení, a tím šetří další úspory města.

Dohromady pak všechny vynikají originálním eko-designem, a stávají se vyhledávanými místy pro nejrůznější kulturní události. Spolu s postupným přetvářením BeltLine v parkovou zónu propojenou stezkami se i výrazně zvyšuje hodnota přilehlých pozemků. Na eko-kataklyzmatu Atlanty tak netratí nikdo.