Vodíková ekonomika pro příští století

Koncept nazvaný „vodíková ekonomika“ byl poprvé představen v roce 1970 v době první ropné krize. Už v té době byl vážně brán v potaz návrh, aby vodík nahradil fosilní paliva, a tím došlo k omezení závislosti na nenahraditelných zdrojích. O čtyřicet let později se vodík stále zdá jako řešení současných globálních problémů, ať už klimatických změn či prostého nedostatku ropy.

Za oprášením staronového konceptu stojí John Andrews z Výzkumného ústavu pro letectví, strojní a výrobní inženýrství na Univerzitě v australské Victorii. Ten tvrdí, že černobíle nastavená volba mezi uhlíkovými palivy a vodíkem věci neprospívá, a že je spíše čas dát vodíku šanci ve spojení se současnými alternativními zdroji energie.

Vodík lze totiž „průmyslově“ vyrábět z vody, s využitím sluneční energie. S prakticky nulovými emisemi je tu možnost vyrábět palivo, které je více než schopnou alternativou k dnešní ropě.

Vodík přitom může být využit jako „energetické paměťové médium“, respektive energie z něj získaná může sloužit k pokrytí výpadků proudu větrných elektráren při nevhodných meteorologických podmínkách.

Vzájemné doplnění technologií, tedy solární a větrné energie v provázanosti s vodíkovým principem, může prý být mnohem výhodnější, než jasná volba mezi jednou či druhou variantou. Podle Andrewse je pochopitelně nezbytné vyřešit model globální a regionální závislosti na palivech, a vybudovat infrastrukturu, potřebnou k zisku a skladování vodíku.

„V současnosti všechny investory v oblasti alternativních zdrojů energií zajímá jen termín „energetická účinnost“,“ tvrdí Andrews. „Ale rostoucí poptávka po přechodných a proměnlivých obnovitelných zdrojích vyvolává zrovna tak potřebu zajištění stabilního zdroje, který by představoval rezervní zásobu a kontinuitu dodávek energie.“

V zásadě předpokládá, že když světu dojde ropa, nebude ihned možné hradit kompletní spotřebu z větrných a slunečních elektráren. „Katastrofické předpovědi změn klimatu a nedostatku paliv mají otevírat prostor pro vědu a výzkum,“ říká Andrews. „A my prostě nemůžeme vyškrtnout vodíkovou ekonomiku a nechat tak atraktivní cestu neprozkoumanou.“