V Severním moři vzniká nová evropská energetická síť

Už jste četli o tom, že Severní moře bude novou energetickou centrálou Evropy? Tato vize postupně nabírá čím dál konkrétnější podoby. Hlavním iniciátorem projektu NSCOGI je Německo, ale také Británie, Francie, Dánsko, Švédsko, Nizozemsko, Belgie, Irsko a Lucembursko. Tito členové Evropské unie propojí své energetické sítě s Norskem, které disponuje velkým množstvím přečerpávacích a vodních elektráren.

K čemu bude takové propojení sloužit? Státy Severního moře plánují na svém pobřeží budovat obrovské projekty pobřežních větrných farem. Jejich výkon půjde do stovek MW a jednotek GW.

Takto obrovský výkon obnovitelných zdrojů je však nutné mít „zabezpečený“ zdrojem, který dokáže vyrovnat výpadky v okamžicích, kdy síla či rychlost větrnu poklesne a větrné elektrárny vyrobí méně energie.

Právě k tomu budou sloužit přečerpávací a vodní elektrárny v Norsku. Propojení s nimi se uskuteční skrze technologii HDVC přes podmořské vysokonapěťové stejnosměrné kabely. Ty umožní, aby energetické sítě jednotlivých zemí byly propojeny tak, aby elektřina mohla být snadno prodávána nebo nakupována v případě potřeby.

Celý projekt intenzivního propojení energetických sítí 10 evropských zemí podporuje jak Evropská komise, tak i oborové organizace jako ENTSO-E či ACER. Jedním z důvodů je i skutečnost, že pomůže vytvořit v letech 2020-2030 až 150 000 nových pracovních míst.

Kapacita výroby elektrické energie z větru jen v Severní moři je enormní. Podle současných odhadů dokonce překračuje energetické zásoby na středním východě. Do roku 2030 by evropské státy mohly využívat až 150 GW této kapacity. Ta by mohla pokrýt až 16 % evropské spotřeby energie. Do roku 2050 by to mohlo být až 46 %.

To jde ruku v ruce s plánem Německa na odstavení jaderných elektráren do roku 2022 a zároveň přechod na obnovitelné zdroje energie. Ty by mohly podle nové energetické koncepce v budoucnosti pokrývat až 53 % spotřeby elektřiny v Německu. O zbytek se mají postarat paroplynové elektrárny na zemní plyn (dovážený z Ruska).

Německo se zároveň na budoucnost s obnovittelnými zdroji intenzivně připravuje. K zajištění proti výkyvům ve výrobě z obnovitelných zdrojů energie bude třeba obrovská kapacita „záložních“ zdrojů energie.

Nebudou stačit pouze paroplynové elektrárny a propojení s Norskem, případně ostatními větrnými farmami v Severním moři. Německo proto intenzivně pracuje na hybridních vodíkovo-větrných elektrárnách.

Právě výroba vodíku elektrolýzou s pomocí přebytkové energie a následná výroba elektřiny a tepla v kogeneračních jednotkách z vodíku při nedostatečné výrobě z obnovitelných zdrojů bude třetí klíčovou součástí nové energetické koncepce.

Německo se tak připravuje na budoucnost s vodíkem. Německé automobilky již vyvíjejí auta na vodík a pomalu, ale jistě budují vodíkové čerpací stanice po celé zemi, ale i okolních státech jako je Dánsko nebo právě Norsko.