Uruguay jede z 95 % na obnovitelné zdroje

Od koho se mohou světoví lídři učit, pokud jde o obnovitelné zdroje? Překvapivě to není vyspělé Japonsko nebo do obnovitelných zdrojů masivně investující Čína. Šampionem, který na konferenci v Paříži světové velmoci strčil takříkajíc do kapsy, se stala Uruguay.

Uruguay s třemi miliony obyvatel není nejmenší světa, ale rozhodně je nejmenší země světa, kde se mluví španělsky. V posledních letech proslula zejména svými liberálními postoji, například legalizací marihuany nebo svolením ke sňatkům osob stejného pohlaví.

Svět ale zatím zcela opomíjel energetický přerod, který tato země v posledních deseti letech absolvovala. Dnes Uruguay čerpá 94,5 % spotřebovávané elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Pochopitelně se tak nestalo přes noc. Ještě před patnácti lety byla tato země na východním pobřeží Jižní Ameriky takřka totálně závislá na dovozu ropy, a 27 % zbytek dorovnávala uhelnými elektrárnami. Podle slov Ramóna Méndeze, uruguayského ředitele odboru energetiky: „Tato cesta zjevně nebyla dále udržitelnou, a žádala si změnu kurzu.“

Výsledkem byla rozsáhlá opatření, která silně diverzifikovala celý energetický sektor. Dnes je cena energie v Uruguay o třetinu nižší, než před deseti lety, je téměř o 100 % čistější a především plyne z obnovitelných zdrojů. Energetickému sektoru tu dominují větrné elektrárny, ale za rozvinuté lze považovat i solární farmy.

Vodní elektrárny se rovněž významně podílí na bilanci země, ale z důvodu často dlouhotrvajícího sucha se na ně nedá příliš spoléhat. I to bylo jedním z hlavních důvodů diverzifikace: snaha nevsázet na jednu kartu. Proto se majoritou nestala tolik zde propagovaná biomasa, protože sucho může její výnos snížit stejným způsobem, jako vodní elektrárny.

Ekologizace energetického průmyslu se odrazila i v celkové bilanci země. Skutečně bychom na světě nenarazili na mnoho států, které mohou říct, že 55 % komplexní spotřeby veškeré energie plyne z obnovitelných zdrojů (jedná se o kompletní výčet, tedy například včetně započítání pohonných hmot v automobilech, lodích, letadlech).

Fascinující navíc je, že tento přerod se podařilo v deseti letech zorganizovat bez jakéhokoliv vnějšího zásahu, formou výkupních tarifů nebo státních dotací.