Průlom v technologii vlnových elektráren

Obnovitelným zdrojům ve světě spolehlivě dominuje solární a větrná energetika, zatímco ostatní kategorie jsou zastoupeny okrajově. Švédská vývojářská společnost CorPowerOcean nyní přichází s novým modelem vlnové elektrárny, která by mohla dosavadní nerovnováhu zvrátit v prospěch dosud spíše opomíjené technologie.

„S výkonem 250 kW dokáže jedna bójka zásobovat až 200 domácností čistou elektřinou.“  Zdroj: CorPowerOcean
„S výkonem 250 kW dokáže jedna bójka zásobovat až 200 domácností čistou elektřinou.“ Zdroj: CorPowerOcean

Švédská kotvená bóje totiž dokáže navzdory malým proporcím zásobovat čistou energií až 200 domácností. S šířkou necelých osm metrů sice není bóje navržená v CorPowerOcean zrovna drobeček, pořád si ale nezadá s rozměry příbojových farem a turbín vlnolamů.

I přes tento velikostní hendikep ale dokáže podivuhodné věci. Poblíž švédského pobřeží instalovaný prototyp dokázal generovat výkon 250 kW, a teoreticky by tak postačil k zásobování celé malé vesnice. A roznásobeno počtem instalovaných bójí na příhodných lokalitách?

Není divu, že lidé stojící za projektem CorPowerOcean soudí, že potenciál vlnových elektráren by postačil ke kompletnímu zásobování pětiny obyvatel planety Země elektřinou. Mezi optimismem a realizací však stojí ještě dlouhá cesta.

Vytýčit ji pomohla například společnost Iberdola, která zafinancovala výzkumný projekt CorPowerOcean částkou 1,75 milionu eur. I když se primárně nevěnuje elektrárnám „na vodě“, potenciál vynálezu doceňují a zajímají se o jeho další uplatnění.

Hlavní výhodou navrženého systému je jeho výkon (v porovnání s jinými modely kotvených bójí podává až 5x lepší výsledky), kterého dosahuje kombinovaným způsobem využití mořských vln a kotvených oscilací.

Tento nápad vznikl v hlavě šedesátiletého švédského kardiologa, Stiga Lundbäcka. Asi nepřekvapí, že ho k vynálezu inspiroval tlukot srdce, pohyb krve a pumpující práce srdečního svalstva.

„Pumpující hladinová bójka, která dokáže vyžít pohybu vln i mořských proudů znamená skutečný pokrok,“ říká Antonio Sarmento, který se na realizaci prototypu podílel.

Vlnové elektrárny se na rozdíl od větrných a solárních vyznačují konstantním a nepřetržitým provozem, což by mohla být jejich další deviza v rámci širokého uplatnění.

Sdílet:

4 komentáře: „Průlom v technologii vlnových elektráren

  • 13. 4. 2016 (20.57)
    Permalink

    Pokud se takové zařízení ujme (jde hlavně o splehlivost), bude dosti velkým konkurentem větrných elektráren. Vše je skryté, má relativné malé rozměry. Estetika a bezpečnost také hrají dosti podstatnou roli. Plovoucí bójky (boule) na vodě navíc s možností zakotvení jako přidané hodnoty, jsou rozhodně mnohem estetičtější než vetrné mlýny ze kterých v zimních měsících při nepříznivém počasí prší led. Problém bude nejslíš utěsnění a provozuschopnost při extrémních klimatických podmínkách.

    Reagovat
    • 14. 4. 2016 (10.03)
      Permalink

      Já jsem taky pro tyto ekotechnologie, jen si ale vždycky říkám, že ta energie vln se přece někde musela projevit a když jí odčerpáme, určitě to ovlivní současný stav proudů, flory, fauny. Jistě, pokud je to jedna elektrárnička, tak se to neprojeví. Pokud bychom jich však měli tíscíe… milióny, tak už to bude znát. Třeba u břehů nebudou tak vysoké vlny, díky tomu se některé druhy živočichů přemnoží a jiné naopak budou skomírat. To, žel vždy poznáme až s odstupem (někdy i desítek let).

      Reagovat
      • 15. 4. 2016 (21.49)
        Permalink

        Samozřejmě. Stejně tak jako velké farmy větrných elektráren ovlivňují mikroklima ve svém nejbližším okolí, tak ani tyto nebudou bez vlivu. Někde ale naopak může mít odčerpaná energie velmi pozitivní vliv na zmenšení eroze. Pokud se týče narušení fauny a flóry, těžko říci. Někde to může mít i pozitivní účinek. Jsou známé případy, kdy plovoucí upoutané objekty výrazně zvýšily biodiverzitu. Půjde to postupně. Přímé negativní dopady tady zřejmě nejsou (znečištění, toxicita, exhalace). Proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko a možná ani žádný není?

        Reagovat
      • 16. 4. 2016 (14.13)
        Permalink

        Myslím že bude i hodně záležet na tom jak daleko budou od sebe. kde budou atd. Pokud bude 1 bójka/km, pak nějako ovlivnění bude minimální, problém je ale že jich je třeba mnohem mnohem víc pro nějaký rozumný výkon. Ale na druhou stranu stačí 1000 těchto bójí a lze nahradit starou uhelnou elektrárnu. Navíc nemusí být limitovány jen na moře, některá přehradní jezera jsou dost rozsáhlá že vlny se podobají mořským, u nás takové ale nenajdeme. Také by mohly slušně asi nahradit vlnolamy v přístavech a ještě generovat elektřinu.

        Dobré je že cena se by mohla být někde na úrovni běžných vodních elektráren. Co bude otázkou je životnost těchto elektráren a jestli by se zaplatily.

        Tyto elektrárny, pokud budou opravdu levnější než současné modely a také jednodušší na instalaci by mohly poskytnout relativně stabilní zdroj energie, který by mohl částečně kompenzovat nízká období výroby z VtE. Pokud jsou opravdu stabilitou dodávky blízko alespoň MVE, pak můžeme myslím bez větších problémů začít uvažovat o jejich nasazení ve velkém. To už by nám mohlo poskytnout, tedy spíše sousedům v SRN, možnost dlouhodobého zásobování z OZE.

        Také by to mohl být krok kterým se podaří Japonsku snížit závislost na fosilních palivech, navíc pokud opravdu budou tyto elektrárny cenově příznivé a jejich produkce bude více méně konstantní, mohly by být využívány pro stabilizaci sítě.

        Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.