Peru: ne každá vodní elektrárna je dobrá

Vodní elektrárny se z hlediska produkce emisí řadí mezi zdroje téměř bez-uhlíkové, a proto favorizované. Jenže ne vždy je jejich výstavba bezproblémová, jak dokládá i vleklá kampaň pro/proti vybudování kaskády přehrad na peruánské řece Marañón.

„Údolí řeky Marañón možná brzo zaplní voda.“ Zdroj: mongabay.com
„Údolí řeky Marañón možná brzo zaplní voda.“ Zdroj: mongabay.com

Výstavba dvaceti přehrad by sice mohla „zachránit energetickou budoucnost země“, ale také způsobit ekologický kolaps nebývalých rozměrů.

Výstavba 20 (v jedné projektové verzi až 24) přehrad a vodních elektráren na 1700 kilometrů dlouhé řece Marañón by mohla Peru přinést zásadní změnu národního energetického kurzu.

Turbíny elektráren by byly schopny teoreticky generovat až 12 400 MW „čisté“ energie, což je zhruba o 400 MW víc, než kolik bude podle aktuálních trendů a předpovědí tato země spotřebovávat v roce 2025.

Jenže každá zábava něco stojí, a nemusí se vždycky jednat jen o peníze. Právě fakt, že kaskáda vodních elektráren bude vyrábět více, než činí spotřeba, se stal středobodem spekulací oponentů.

¨

Vodní elektrárny nebudou sloužit Peruáncům, ale jako výrobna energie k odprodeji do sousedních států,“ soudí Paul Little, environmentální antropolog z USA, který se v opozici proti megalomanskému projektu organizuje.

V mnohém tak navazuje na další odpůrce, kteří upozorňují na to, že výstavba jen otevře relativně izolované a nedostupné regiony Peru těžařům a dřevorubcům, případně že množství uvolněného metanu vytěžením lesních prostorů před zaplavením zvýší emisní bilanci země více, než desítky nových elektráren.

Stížnosti a výtky vůči projektu se ale míjejí účinkem, peruánská vláda výstavbu schválila už v roce 2011, a od té doby probíhají přípravné práce.

Jak by měla maraňonská kaskáda vypadat? Scénář „střední“ intenzity, který počítá s výstavbou 22 přehrad, by způsobil vzdutí vodní hladiny na 80 % celé délky toku, a ovlivnil by (zvýšením vodní hladiny) plochu o rozloze 7100 kilometrů čtverečních.

Největším vodním rezervoárem by se stala nádrž Manseriche, která by překryla 5500 kilometrů čtverečních, a to včetně několika přírodních rezervací a teritorií „nekontaktovaných“ indiánů z kmenů Awajun a Wampi. Výstavba by si dále vyžádala relokaci (přemístění) 1-3000 obyvatel.

Jak zmiňuje další z odpůrců projektu, inženýr Jose Serra Vega: „Už čtyři takové přehrady by dokázaly způsobit „ekologickou smrt“ celého říčního ekosystému, a tady se hovoří o dvaceti.

Ovlivněno může být až 90 % zástupců rybích populací, dojde k nenapravitelné škodě na lokálním zemědělství.“ Vláda Peru ale trvá na svém, vybudování kaskády považuje za prioritní otázku národního zájmu.

Sdílet: