Občanské války: Může za zahraniční intervence ropa?

Političtí představitelé často ospravedlňují důvody k intervenci do probíhajícího válečného konfliktu poměrně vágními formulacemi s idealistickým nábojem. Jistě: mír, láska, svoboda, demokracie zní vždy o něco lépe, než přiznat, že jde vlastně jen o peníze (za ropu).

Diagram zachycuje jak rozložení ropných rezerv a vyváženost trhu může ovlivnit zvyšující se pravděpodobnost zahraniční intervence. Zdroj: Bove at al.
Diagram zachycuje jak rozložení ropných rezerv a vyváženost trhu může ovlivnit zvyšující se pravděpodobnost zahraniční intervence. Zdroj: Bove at al.

Oblíbené téma diskuzí konspiračních teoretiků, a to že „ropa stojí za většinou zahraničních intervencí“, dnes ale dostává nečekanou podporu v podobě odborné studie výzkumníků z Ekonomické univerzity v Porthsmouthu (EUP) a katedry Politiky a kvantitativních metod Univerzity z Warwicku (UoW).

Právě konspirační teoretiky, kteří rádi vidí za každým konfliktem neviděnou ruku šedých eminencí, iluminátů, zednářů nebo UFO výsledky studie Petrose Sekerise (EUP) a Vincenza Bove (UoW) asi moc nepřekvapí.

Výzkumníci, kteří svou studii publikovali v prestižním geo-politickém žurnálu Journal of Conflict Resolution, totiž neudělali nic menšího, než že se jen podívali na ozbrojené konflikty charakterizované jako občanské války za posledních 70 let. Asi nepotěší, že od roku 1945 do roku 1999 jich napočítali 69.

A hned do dvou třetin těchto konfliktů za dobu jejich trvání zasáhla nějaká třetí strana, ať už jiná země nebo nezúčastněná organizace.

„Nikdo na zasedání Rady OSN neřekne: pošleme tam tanky, protože potřebujeme jejich ropu,“ říká Sekeris.

„Ale uvedou se ne-ekonomické cíle jako zajištění ochrany, podpora demokratických hodnot nebo boj za lidská práva. Přesto jsme statisticky doložili, že za vstupem třetí strany do konfliktu probíhající občanské války stojí nejčastěji motivy ekonomické, konkrétně ropa, a tento faktor je doložen na vyšší hladině významnosti, než jiné, například historické, etnické nebo geografické motivy.“

Příkladů je poměrně dost. Situace v roce 1994 ve Rwandě, která nedisponovala ropou, nevyústila v intervenci, ale v národní genocidu. Naopak, krize v Sudánu ropu obhospodařujícím potřebu intervence vyvolala. Není to ale tak přímočaré.

Každá vojenská intervence je podnikem nákladným a riskantním, a je zapotřebí vyladit vnitřní strategie a vyhodnotit možná nebezpečí. Autoři například statisticky doložili, že nejčastěji se do konfliktů zemí majících ropu vměšují země, jež jsou na jejím dovozu vysoce závislé.

A stejně tak, že pravděpodobnost zahraniční intervence v občanské válce je jasně dána přítomností nebo absencí ropných rezerv. Zásahy dosud realizované USA jsou poměrně notorickým příkladem, který výsledky badatelů z EUP dobře dokládá. Ale vysvětluje i sovětskou intervence v Indonésii (1958), v časech kdy jejich vlastní ropná produkce byla teprve na vzestupu.

Podobné je to i s Velkou Británií. Než její společnost BP zahájila v roce 1975 těžbu ropy v Severním moři, velmi intenzivně zasahovala do krvavého konfliktu v Nigérii (1967).

Odůvodněno to bylo pocitem sounáležitosti s bývalou kolonií, ale přitom Británie nikdy nezasáhla do osudů a občanských válek svých dalších ex-kolonií, Sierra Leone a Rhodesie (dnes Zimbabwe), které na rozdíl od Nigérie ropu nevlastní. Jak ale upozorňují autoři studie, modelový fenomén „ropné nestability“ se po roce 2000 poněkud přežil.

Ropy je méně, konfliktů neubude, ale lze prý očekávat odlišný postoj dosavadních velkých hráčů, tradičních zastánců intervence.

Například USA se díky vyššímu zapojení těžby břidlicového plynu staly méně závislé na importu ropy, a tak jejich ochota po intervencích bude klesat. Na druhé straně Čína, která je ekonomicky na vzestupu, bude na dovozu ropy závislá a lze tudíž předpokládat její zvýšený zájem o intervence do zahraničních konfliktů zemí ropou disponujících.

Studie sice ještě neposkytla statistické podklady pro jiné oblíbené téma konspiračních teoretiků, a to uměle tvořených mechanismů, jež občanské války vyvolávají. Zato nabídla solidní materiál k přemýšlení o rozsahu mezinárodní pomoci, kterou sami intervenující zasahovatelé poskytují zemím stiženým občanskou válkou.

Ekonomka Leandro Elia publikovala v žurnálu Reviw of International Economics přehled toho, jak přítomnost amerických vojáků v zemi stižené konfliktem následně zvyšuje na tomtéž místě expanzi amerického obchodu.

EnergyPost.eu
Sdílet: