Nová Státní energetická koncepce podporuje otesánka

Vláda dnes jedná o aktualizované verzi Státní energetické koncepce. Dokument z dílny ministra průmyslu a obchodu Kuby podceňuje trendy v oblasti snižování energetické náročnosti budov, průmyslu a dopravy, které budou mít zásadní dopad na množství spotřebované energie v budoucnu. Místo toho se soustředí na hledání nových zdrojů, které by napájely energeticky enormně náročné české hospodářství. Jinými slovy: 
Česká ekonomika je nezdravě obézní a neefektivní. Nová státní energetická koncepce vymýšlí, jak otesánka uživit, místo toho, aby naordinovala ozdravnou kůru.

Aktualizovaná energetická koncepce je přitom svou strukturou i prioritizací lepší než její předchozí verze. Vychází z definice tří strategických cílů, kterými jsou bezpečnost, konkurenceschopnost a udržitelnost, a také z návazných pěti strategických priorit, kterými jsou zdroje, účinnost, sítě, výzkum a vývoj a konečně bezpečnost a odolnost.

Konkrétní obsah ale ukazuje, že se jednostranně zaměřuje čistě na stranu nabídky energie. Nelogicky tedy řeší nejprve to, kolik energie vyrobíme a teprve poté, kam ji umístíme. Koncepce obsahuje pouze jeden scénář spotřeby energie, který nedostatečně počítá s energetickou efektivitou.

Aktuální a evropskou legislativou podporované trendy v oblasti energetické náročnosti budov, průmyslu a dopravy, které budou mít zásadní dopad na vývoj spotřeby v budoucnu, se do modelovaného scénáře vývoje spotřeby nepromítají, anebo jen povrchně. Do českého prostředí je ale pomocí zákonů a vyhlášek převzít musíme.

Petr Holub, koordinátor iniciativy Šance pro budovy, upřesňuje: „Koncepce jen letmo zmiňuje klíčové aspekty ovlivňující budoucí spotřebu energie, jakými jsou přechod k budovám s téměř nulovou spotřebou u novostaveb, strategie rekonstrukce stávajícího bytového fondu nebo přechod energetických firem na dodavatele energetických služeb včetně úspor, místo jen dodávky kilowatthodin.”

Otázka tedy zní, jak to politici s energetickou efektivitou myslí. „Verbálně ji podpoří každý, ale když přijde na lámání chleba a má se projevit v odpovídajícím scénáři spotřeby energie a také nástrojích pro jeho dosažení, politici pro ni nehnou prstem,” doplňuje Holub.

Rozpaky vzbuzuje i způsob, jakým SEK modeluje vývoj energetiky do roku 2040. Vznikl na základě interního modelu ministerstva, který není veřejný a nikdo ho tudíž nemůže replikovat či zpochybnit.
Nejslabší částí koncepce je pak seznam opatření, kde úplně chybí prioritizace a vyčlenění zdrojů – ať už finančních, nebo lidských v podobě kapacity jednotlivých ministerstev.

“Ministerstvo by mělo koncepci dopracovat a přizvat k její tvorbě také odborníky na energetickou efektivitu. Šance pro budovy chystá materiál, který ráda ministerstvu průmyslu poskytne jako podklad. Bylo by nefér, pokud by se podpory ze strany vlády dočkali pouze dodavatelé energie a ne firmy, které jsou s daleko větší přidanou hodnotou pro české hospodářství schopny zajistit úspory energie.“

Energetická efektivita má oproti uhlí, jádru, plynu nebo obnovitelným zdrojům mnoho plusů. V prvé řadě nezatěžuje peněženky lidí. Po počáteční investici se začne velmi rychle vyplácet. Navíc neznečišťuje ovzduší, neničí krajinu, nezávisí na počasí ani nezabírá žádný prostor.

A Česko má v oblasti energetické efektivity velké rezervy. Na jednotku HDP máme o polovinu vyšší energetickou náročnost než je průměr zemí EU15, což nás řadí nás po bok spíše rozvojovým zemím nebo zemím s velmi nízkou hustotou zalidnění, než-li zemím západní Evropy.[1]

[1] Situační zpráva ke strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky (Ministerstvo životního prostředí, 2012), http://www.mzp.cz/cz/situacni_zprava_2012