Nedostatek vzácných kovů může brzdit rozvoj šetrných technologií

Solární a větrné elektrárny i další alternativní zdroje energie nemusí být nutně tou nejsnazší cestou pro budoucnost. Podle tiskové zprávy Společného výzkumného střediska (JRC), jejíž závěry uveřejnil i server ScienceDaily, hrozí Evropě možnost akutního nedostatku surovin pro výrobu šetrných technologií.

V uveřejněném seznamu je konkrétně zmíněno pět kovů, jejichž zásoby hrozí v dohledné době vyčerpáním, aniž by za ně byla k dispozici ekvivalentní náhrada. To, jakým způsobem by bylo optimální zajistit nedostatkové suroviny pro příští léta bylo i předmětem debaty v Komisi pro strategické energetické technologie (SET).

Vzhledem k tomu, že procento zastoupení obnovitelných zdrojů energie má jednoznačně stoupající tendenci, je nezbytné najít rychlé řešení.

Při výrobě běžně používané „vzácné“ kovy – neodynium, dysprosium, indium, telur a galium – jednak rostou na ceně, tím jak se alternativní zdroje energie stávají stále populárnějšími, a co víc, hrozí jejich kritický nedostatek.

Většina z celosvětových zásob se nachází jen na několika málo místech, která jsou ještě ke všemu politicky značně nestabilní. „Evropské výrobní společnosti musejí mít zajištěný vyrovnaný přístup k těmto kovům, bez výkyvů a narušení,“ říká Antonio Tajani, eurokomisař pro průmysl a podnikání.

„Zmíněné kovy jsou nezbytné suroviny, bez nichž nejsme schopni zajistit konkurenceschopnost a proces inovace energetických zdrojů Evropy.“ Zpráva vyjmenovává šest nízko-uhlíkových technologií, které se bez uvedených kovů údajně neobejdou.

Případný nedostatek se dotkne jaderné, solární, větrné energie, bioenergie, technologie zachycování a ukládání uhlíku a systému budování rozvodných elektrických sítí.

Například rozsáhlé nasazení solárních technologií v současné době spotřebovává polovinu světové těžby teluru, a přibližně čtvrtinu india. V ten samý čas vyžaduje budování větrných elektráren zvyšující se přísun neodymia a dysprosia, který se na světové spotřebě podílí čtyřmi procenty.

Bez těchto dvou kovů není prozatím možné vyrábět magnetické generátory, a tak zvyšující se poptávka po nich dělá vrásky na čele členům komise SET. Navíc všechny čtyři uvedené kovy proudí do Evropy z jediného místa, a to z Číny.

Z cest které se podle autorů zprávy nabízejí, je logická jen jedna: začít postupně přecházet na méně kritické nedostatkové materiály a postupně jimi nahrazovat v technologiích ty, které mohou brzy dojít.

Pochopitelně se hovoří o otevírání nových dolů či znovuotevření již uzavřených těžebních zařízení. JRC v současné době pracuje na další zprávě, která by si tentokrát měla posvítit na surovinovou nezávislost v oblasti elektromobilů, světel a baterií.