100% obnovitelných zdrojů – sen nebo realita ?

Ještě před deseti lety se na úrovni měst, podniků nebo okresů hovořilo o tom, že by obnovitelné zdroje energie měly dosahovat pětinového podílu z celkové bilance spotřeby elektřiny. Zatímco nadšenci doufali, že se za pár let posune limit o další desítku procent, nikdo nepovažoval „radikálních 100 %“ obnovitelných zdrojů za vůbec možný. Dnes se ze „stovky“ stává norma dobrého vychování.

Současný trend rozvoje  v zásadě umožňuje pokrýt spotřebu energií komplexně z obnovitelných zdrojů. Zdroj: windvision.com
Současný trend rozvoje v zásadě umožňuje pokrýt spotřebu energií komplexně z obnovitelných zdrojů. Zdroj: windvision.com

Přitom, jak upozorňují případové studie z Evropy nebo USA, nejedná se přímo o normu ale „normálnost“ tohoto jevu. Nevěříte?

Nejprve trocha exotiky – pacifické souostroví Tokelau, které možná mimochodem jako první zmizí z map atlasů kvůli zvyšující se hladině moří, vytýčilo a dosáhlo stoprocentní hranici obnovitelných zdrojů. Jistě podotknete, že tropy mají jen pramálo společného s kontinentální Evropou.

A proto je tu Dánsko. Tato země nastavila svými vnitřními směrnicemi zcela nový trend. Veškerá elektřina, ať už využívaná pro klimatizační a vytápěcí systémy nebo segment dopravy, musí pocházet z obnovitelných zdrojů.

Odvážné Dánsko

Dánové prozatím nemají vytýčený jednotný časový horizont pro naplnění celého odvážného konceptu, ale jejich jednotlivé kroky napovídají, že svého cíle budou skutečně schopni dosáhnout.

Není to ostatně zase tak těžké, jak ukazuje příklad Islandu. 100 % elektřiny zde pochází z „čistých“ zdrojů, a 81 % energií, včetně pohonných hmot, má rovněž původ v obnovitelných zdrojích.

K tomu, aby mohl nějaký kraj nebo region takto obrátit svůj energetický kurz, nemusí nutně „sedět“ na horkých pramenech a vřídlech. Co ostatně ukazují šetrní Skotové. Skotsko se totiž zavázalo, že do roku 2020 budou zcela odkázáni na alternativní zdroje.

Německo – pomalu, ale jistě

Malé ryby taky ryby, říká se. A právě hornorakouský region, inspirovaný „malou rybou“, městem Guessing, se hodlá v plné míře svěřit do rukou nové energetické koncepce.

Němci zvolili autonomnější přístup, ale jednají v praktické součinnosti s vizí „čistých“ 100 %. Ve státech se nenápadně děje to samé.

Zatímco jednotlivé metropole – San Francisko, Lancaster nebo San José – chtějí být na tradičních zdrojích energie nezávislé do deseti let, hlavní město státu Vermontu, Greensbug, už svých 100 % má.

Města i firmy

Částečně za to „vděčí“ i tornádu, které zde úplně zničilo městkou infrastrukturu, a v rámci rekonstrukcí se počítalo i s přechodem na jiných energetický kurz.

Nejsou to ale jen města a regiony, i velké nadnárodní společnosti chtějí svou stovku složit v co nejkratším čase. Představitelé této změny v korporátním myšlení jsou především značky IKEA, Whole Foods nebo Google.

Původně neoficiální kampaň „Jdi na 100 %!“ (Go100Precent.org) má stále více oficiálních příznivců. Už dnes bychom tam napočítali osm států, 41 měst, 48 krajů, osm továren a jednadvacet institucí z celého světa.

Kompletní podíl obnovitelných zdrojů energie na energetickém mixu přestává být divokým snem a začíná být skutečností. Svět se zásadním způsobem mění.

Sdílet:

10 komentářů: „100% obnovitelných zdrojů – sen nebo realita ?

  • 28. 2. 2013 (22.33)
    Permalink

    Kdyby se začalo investovat do rozvoje velkých projektů, jako jsou například přílivové elektrárny, jedna v Penžinském zálivu by klidně mohla mít výkon 87GW(nebo i více, záleží na koncepci). Hráz by dosahovala délky jen asi 29km, což je v technických možnostech. Odtud by šly položit podvodní HVDC linky do Japonska(Hokkaidó(cca 2400km)), (Honšú (cca 2800km), Číny (cca 3000km) nebo obou Koreí (cca 3700km). Po zbudování těchto linek by se daly využít i další zdroje v oblasti. Byly by to pak suveréně největší elektrárna na světě.

    Reagovat
    • 2. 3. 2013 (13.04)
      Permalink

      Problem by ovsem byl ze prilivove elektrarny nepracuji porad, vpodstate funguji v cyklech museli by se zalohovat precerpavajicimi elektrarnami nebo provozovat tak aby dodavali elektrinu kdyz ji potrebujeme pak ale nebudou tak efektivni, take pry spomaluji zemskou rotaci
      http://cs.wikipedia.org/wiki/Přílivová_elektrárna

      Reagovat
  • 25. 2. 2013 (19.34)
    Permalink

    Súhlas …
    Mohli by to otočiť a OZE nechať ako záložný zdroj ..vtedy by sa uvidelo kto z koho ! :-))

    Reagovat
    • 26. 2. 2013 (6.06)
      Permalink

      Už se vidí kdo z koho. ČEZ už požaduje státní garanci na dostavbu Temelína. Prostě proto, že jaderná elektrárna se už dneska prostě nevyplatí. A proto bude naše vláda podporovat jadernou energetiku, protože v soutěži s OZE se přestává vyplácet. Jak je vidět je téměř rozhodnuto.

      Reagovat
      • 26. 2. 2013 (7.11)
        Permalink

        U temelína bych viděl jako příčinu záruk dvě specifika.

        1. nikdo neví, jestli nám bude povoleno i po roce 2022 JE provozovat, respektive za jakých podmínek (další daně, pojištění, záruky bezpečného provozu a cookoli dalšího co si združení v německu vymyslí)

        2. Jelikož jde o velký podnik, polovina z nákladů na stvbu se uleje bokem..(ve světě to není jiné) A jelikož půjde o stovky miliard, chce čez, potažmo ti co z něj sosaj mít záruku, že jim pramen nevyschne :)

        Reagovat
    • 26. 2. 2013 (7.14)
      Permalink

      To je přesné. Zapni fotovoltaiku v noci, nebo větrník ve vichřici. Problém je, že dokud nebude OZE svůj výkon na 100% akumuovat, bude vlastně k ničemu. K čemu je dobré, že v neděli dopoledne vyrábí 100MW, když továrny se rozjedou až v pondělí ráno?

      Reagovat
  • 25. 2. 2013 (14.22)
    Permalink

    Docela dost klamavý článek.
    Je totiž pravdou, že každý tzv. „obnovitelný“ zdroj musí být zálohován zdrojem fosilním. Jestliže svůj výkon nemůže OZE akumulovat na dobu výpadku, takaby nemusel být zálohován „plynem), tak slovíčka „Jedeme na 100%“ jsou jen pokryteckou lží!

    Reagovat
    • 25. 2. 2013 (19.56)
      Permalink

      Nemusí, při vhodném mixu stačí mít mírný přebytek v zásobě. Je to doktrína, se kterou se ohánějí velké energetické společnosti. Je to další mýtus o OZE, který se velmi rychle rozšířil. Podobně, jako že energie potřebná pro výrobu FV článku je větší, než energie, kterou dokáže článek za dobu své životnosti vyrobit. Na druhou stranu, ve článku není vysvětleno, jak se chtějí tito stoprocentní výrobci elektrické energie z OZ vyrovnat s přirozenými výkyvy výroby. To je výzva, na kterou myslím nikdo ještě nemá stoprocentní řešení, nebo je v současnosti nereálně drahé. Dánsko, je například země, kde byla elektrickká energie vždy velmi drahá (v roce 1974 byl dovoz energie 100%), takže přechod na drahé OZE pro ně není tak bolestivý, bez nich by na tom dnes byli s cenou mnohem hůře (soběstační ze 60% díky OZE). Norsko má naopak relativně levnou energii, a také z OZE (skoro 100%), protože mají dost vodních zdrojů. Bude ještě hodně zajímavé sledovat celkový vývoj. OZE rozhodně přinesly do výroby elektřiny nový směr. O tom bude dnes pochybovat už jenom málokdo.

      Reagovat
      • 26. 2. 2013 (7.30)
        Permalink

        Norsko není zrovna vzorová země.. Kde u nás stojí takové hory, aby se v nich daly postavit hydroelektrárny které by zásobovat celé Česko? A šlo by vůbec postavit v reálu tolik hydroelektráren, když třeba stavby dálnic stojí roky, kdůli neschopnosti dohodnout se s majitelem pozemku?

        Reagovat
        • 26. 2. 2013 (12.57)
          Permalink

          Dánsko také není vzorová země. Žádná země není vzorová, každý stát to bude muset řešit po svém.

          Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.