Mladá Němka bydlí ve vlaku
Když se řekne „alternativní bydlení“, každý si představí něco jiného. Může to být hliněný domek, byt vytvořený z přepravního kontejneru nebo třeba solární skleník. Leonie Müllerová, třiadvacetiletá studentka z Německa, ale přišla na další možnost.
„Všechno to začalo, když jsem se kvůli nějaké malichernosti opět pohádala se svým domácím,“ říká Müllerová. Byla postavena před klasickou volbu, vyměnit jeden privát za druhý, hledat nové spolubydlící, zajistit si převoz nábytku. Prostě taková každoroční studentská realita.
„Byla jsem rozčílená, že je to pořád dokola. Říkala jsem si, že bych nejradši bydlela někde, no, nikde.“ Zvolila však trochu jinou cestu k realizaci tohoto plánu. Zakoupila si měsíční celostátní lístek na německé železnice, a začala žít ve vlacích.
Teď tráví většinu času, ať už spí, jí, píše nebo studuje, v rychlosti 190 kilometrů za hodinu. Ve vlaku. Pochvaluje si svobodu nového způsobu života a jediné, co ji teď svazuje, je návaznost jízdních řádů.
Představa, že by se něco takového dalo realizovat i v podmínkách provozu Českých drah se zatím zdá realitě vzdálená, ale nápad sám má přeci jen něco do sebe. Zatímco za pronájem bytu platila v přepočtu asi 12 000 Kč, celostátní lístek na měsíc jí stojí 8750 Kč.
„Snaha ušetřit ale nebyl ten hlavní motiv,“ říká Müllerová. „Na kolejích se mi otevřely úplně jiné možnosti.“ Neustále potkává nové lidi, což vždycky chtěla, a tato setkání jsou pro ni prý velmi inspirující. Ve vlaku je možné jíst, spát, omýt se nebo převléci.
Záleží jen na míře komfortu, který jste schopni oželet. Za zásadní považuje „minimalizaci“ svých nároků. Vše co potřebuje, ať už je to hygienická taštička, oblečení, notebook, kniha a svačina se jí vejde do malého batůžku.
Zbytek věcí nechala doma u rodičů. I v tom se liší od svých méně dobrodružných vrstevníků, kteří si zakládají na tom, že se „obloží“ věcmi. A když potřebuje vyprat, nebo se se naložit do vany?
„Mám po celém Německu spoustu známých, se kterými bych – pokud bych žila na jednom místě – nemohla být v kontaktu,“ popisuje Müllerová. „Takhle se za nimi mohu vydat kdykoliv.“
Podobné je to i s jejím vážným vztahem. Protože studuje univerzitu daleko od svého přítele, byla by odsouzena jen ke vztahu na dálku. Takhle jsou ale spolu mnohem častěji, protože člověk, který žije na cestě, kilometry vzdálenosti nepočítá.
„Dobrodružství čeká za každým rohem, když ho chcete hledat,“ říká studentka, kterou tento životní styl nakonec pohltil i po vědecké stránce. Píše totiž práci o moderních nomádech.
