Do skla Ornilux ptáci bourat nebudou

Život drobných pěvců i velkých dravců je plný nástrah. Neohrožují je jen číhající predátoři, rychle jedoucí auta nebo divocí střelci. Kdekoliv se svět létajících opeřenců setkává se světem lidí, tam ptáci doslova naráží na pro ně neviditelnou smrtící bariéru. Skleněné výplně oken.

Americký vynálezce Arnold Glas se před lety rozhodl tuto past na ptáky ze světa lidí odstranit, a ve spolupráci s Fordhamskou univerzitou, podporou města New York a zoologickými zahradami v Bronxu a Fletcheru, a s nemalým přispěním grantu Rady pro zelené budovy (GRBC) se mu to skutečně podařilo. V čem spočívá celý trik?

Učinil okna pro ptačí oči viditelná a přitom nijak nesnížil jejich transparentnost pro lidský zrak. Potáhl je ochranným UV filtrem, který ptáci (vnímající širší záběr světelného spektra než my) bezpečně rozliší, ale pro naše oči je přitom neviditelný.

Skleněné výplně oken, koridorů, vestibulů a skleníků jsou pro ptáky velmi nebezpečné. Při manévrování v plné rychlosti nedokáží rozlišit „průhledné od průletného“.

Poměrně široký rozsah odhadu amerických ornitologů hovoří o 355 až 988 milionech ptáků, kteří drtivý kontakt se sklem každoročně nepřežijí. A i když jsou tato čísla vztažena k USA, ani jinde ve světě se ptákům nedaří lépe.

Polepování výrazných prosklených ploch výraznými siluetami dravců je účinné jen z části, není příliš estetické, a pokud jde o další „zvýrazňovací“ pokusy, ty obvykle jdou proti vlastní světelné průchodnosti okna.

Glas v rámci pokusů (trvajících od roku 2006) vytvořil sklo zvané Ornilux, které těmto neduhům předchází. Je totiž pokryto pro náš zrak neviditelnou síťovanou kresbou, která je ptačím zrakem jasně viditelná.

Během testování v „ptačích bludištích“ a zakrytých rozletových voliérách zoologických zahrad mimo jiné zjistil, že nepravidelné pruhy fungují nejlépe, pokud jsou UV horizontální čáry deset centimetrů od sebe, zatímco vodorovné ideálně každých šest centimetrů.