Městské zemědělství v Zambii – zpráva z jiného světa

Vypadá to, že pěstovat ovoce a zeleninu na střechách výškových domů je výsadou spíše západní civilizace, která touží aspoň po nepatrném dotyku přírody. Pro miliardu lidí na Zemi však představuje městské zemědělství často jediný způsob obživy. Ne vždy se to ale obejde bez problémů.

Podmínky pro městské zemědělství v Zambii jsou a lidé je chtějí využívat. Zdroj: Lenka Voleníková
Podmínky pro městské zemědělství v Zambii jsou a lidé je chtějí využívat. Zdroj: Lenka Voleníková

Město Ndola s půl milionem stálých obyvatel je srdcem zambijského regionu Copperbelt. Tato oblast byla po dlouhou dobu evropským průmyslovým investorům dobře známa, protože zdejší zásoby mědi se zdály být nekonečné.

V osmdesátých letech ale výrazně poklesla tržní cena mědi a spolu s tím upadal zájem zahraničních partnerů i místní vlády o celý region. Rázem se ukázalo, že jednostranná akcentace čistě industriálního města v podmínkách Afriky prostě nemůže přežít.

Nerovnoměrná distribuce samotné produkce potravin ještě více komplikovala situaci. Zdejší lidé se však nezaměstnanosti a chudobě nepodvolili.

Ve Ndole utratí průměrná domácnost 60 – 80 % svých příjmů za potraviny,“ říká Lenka Voleníková z katedry rozvojových studií Univerzity Palackého v Olomouci, která se sem fenomén městského zemědělství vydala zkoumat.

Když ale začnou hospodařit na malých polích, jejich životní úroveň se zlepšuje. Tím, že část jídelníčku pochází z vlastní produkce, redukují se jejich výdaje a vzniká prostor pro další investice.“ Co víc, dochází zde prý i k takzvanému „spillover effect“, přelévání financí.

Zvýšení blahobytu jedné rodiny, která může více investovat do dalších činností a nákupů, se projeví zvýšením blahobytu dalších, v tržním řetězci navázaných rodin,“ popisuje Voleníková. K iniciativě občanů se však místní samospráva stavěla spíše nepřátelsky.

Lidé ze slumů a chudinských čtvrtí se totiž nerozpakují osázet jakoukoliv volnou plochu zemědělské půdy. „Nezřídka se stávalo, že těsně před sklizní kukuřice přišla skupina policistů a celou úrodu prostě zapálila,“ zmiňuje, a dodává, „Situace se ale obrací k lepšímu.“

V roce 2008 se totiž do „černého“ městského zemědělství začala zapojovat Mezinárodní organizace RUAF Foundation, která se přičinila o vznik Strategické agendy na podporu městského zemědělství. V nejstarší a největší chudinské čtvrti, Chipulukusu, kde žije 14 % obyvatel, začala realizovat program na vytvoření „zemědělského družstva“.

Tato oblast je výjimečná hned z několika důvodů. Protéká tudy řeka a nachází se zde několik zatopených lomů, a díky prudce stoupající vodě v období dešťů je celá oblast z komerčního hlediska nevyužitelná. Město o ni tedy nejeví zájem.

Zemědělci tu ale díky podmáčené půdě mohou sklízet úrodu i v období sucha, což se ukazuje i pro zbytek města jako kriticky nezbytné. Pod záštitou RUAF Foundation a Ministerstva zemědělství tu nakonec vznikl program, který sdružoval 65 místních zemědělců, a udělil jim legální status.

Díky tomu mohli jednak začít výpěstky oficiálně dodávat na trhy, ale také si pořizovat i jednoduchou techniku na mechanickou úpravu půdy. Zeleninu odtud odebírají restaurace i městská nemocnice.

Městské zemědělství je často podceňovaným faktorem šedé ekonomiky,“ říká Voleníková. „Ale už i Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) si všimla, že se podílí na světové produkci skoro 20%. Ve Ndole pomáhá lidem přežít.“

Sdílet:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.