Zapomeňte na mrakodrapy, jsou tu lineární města

Současná architektura stagnuje: prosazují se nové tvary a prvky, ale pořád nejsme schopni opustit myšlenku původní formy. Fantazie, přetavená do podoby novátorského projektu bydlení budoucnosti, ožívá v nákresech a plánech Michaela Graves a Petera Eisenmana.

„Odtažité? Podivné? A nakolik jsou vlastně vyhovující naše současná města?“ Zdroj: Dwell
„Odtažité? Podivné? A nakolik jsou vlastně vyhovující naše současná města?“ Zdroj: Dwell

Architektů, kteří v padesátých letech přišli se značně neotřelým nápadem. Proč uvažovat o vertikálních městech, které se pnou až do oblak, když mnohem snáze a efektivněji by to šlo s městy lineárními?

Může se to zdát jen jako banální změna, technická drobnost v celkovém pojetí. Namísto vertikálního města, obřího mrakodrapu, který by v sobě hostil všechny funkční aspekty života svých obyvatel (od bydlení přes zaměstnání, nákupní centra a systémy dopravní infrastruktury), a sám by mohl být obklopen zelení, prosazoval Graves a Eisenman model souvislé linie zástavby.

Ne domy skládané v řadě za sebou, jak je tomu dnes, nikoliv nad sebe, jak nabízí vize vertikálního města, ale souvislý proud nekonečného super-domu. Představa dlouhé nudle osídlené lidmi se nám možná na první pohled asi nezdá lákavá, ale Graves a Eisenman se nebáli podívat na aspekty života v takovém futuristickém městě zblízka.

Vůbec poprvé přišel s myšlenkou „zastřešené osídlené silnice“ v roce 1910 Edgar Chambless. Jeho představa ale příliš podléhala utopii a romantizaci. Navíc neřešil žádný jiný tok energie, než jednu silnici uprostřed. Graves a Eisenman nejprve řešili limity růstu mrakodrapů (nosnost konstrukcí, pevnost oceli), aby mohli říct, že i sebedokonalejší struktura stavěná do výšky má nutně svůj technický strop. Jejich lineární město tomuto omezení nepodléhá, může se vinout do stokilometrových délek.

Graves a Eisenman rozpracovali svůj záměr do podoby Jersey Corridor Project, který roku 1965 prezentovali na výstavě Minulost a budoucnost v New Jersey. Jednalo se o dvě paralelní monolitické struktury o výšce šesti pater. Jedna byla vyhrazena průmyslu a technickému zázemí, zatímco druhá nabízela domy, obchody a služby.

Střecha šestého patra slouží jako pěší spojnice, která je protkána bazény, kavárnami a restauracemi. V přízemí má každý dům vlastní zahradu hned před domem. A nad tím vším se vzpíná rychlostní dálnice, ze které vidíte do všech stran na nedotčenou přírodu.

Lineární město bude spojeno rozvody vody, elektřiny, plynu, přičemž v rovné linii bude tento systém mnohem snazší a efektivnější. Stejně tak nekomplikovaný by byl systém hromadné dopravy.

Vedení drátů, potrubní pošty, metra nebo nadzemky, to vše by fungovalo lépe a rychleji, pokud by to bylo seřazeno v přímé linii. Budova se prostě sama stává vedením, spojnicí. Jistě, že se takový záměr může zdát našemu konvenčnímu myšlení nezvyklý, rozhodně ale není nezajímavý.

Sdílet: