Španělé oživili velvyslancův palác z šestnáctého století

Minulost odchází a s sebou bere architektonické klenoty, nad kterými často žasly celé generace. S tímto nevyhnutelným dějinným jevem se rozhodli bojovat výzkumníci z univerzit ve španělské Murcii a Valencii. Na základě kombinace dostupných historických zdrojů se pokusili minulost oživit a vytvořit modelovou rekonstrukci paláce vatikánského velvyslance.

Jerónimo Vichy Valterra v šestnáctém století reprezentoval v křesťanském Španělsku zájmy papežského Vatikánu. Součástí jeho politické mise muselo pochopitelně být i honosné sídlo.

Ambasadorův palác, který udivoval nevšedním propojením gotického slohu s renesanční nástavbou, však nenávratně zmizel v devatenáctém století. Rozrůstání Valencie překrylo původní architektonický klenot „moderními“ budovami. Ale proč by měla pověst o překrásném paláci žít jen ve vzpomínkách dějepisců?

Výzkumníci z katolické univerzity Sv. Antonína v Murcii a tým odborníků z kartaginské Polytechniky a univerzity ve Valencii se rozhodli oživit odkaz národního dědictví. V nezvykle pojaté studii se nad jedním projektem sešli historici, archiváři, architekti, znalci soudobého umění i stavitelé-inženýři.

Výsledkem jejich práce je věrná rekonstrukce paláce římského velvyslance Jerónima Vichy. Že tento komplexní přístup má ohlas ve světě dokazuje i publikace jejich metodiky, uveřejněná v prestižním žurnálu „International Architectural Heritage“.

Metoda sama spočívala ve vytěžení a zkombinování dostupných historických, literárních a grafických dokumentů a následném zapracování těchto informací do podoby 2D a 3D modelů. Ne všechna místa paláce byla ale zachycena v historických pramenech, a tak si museli architekti vypomoci z ostatních podobných děl svého kolegy z šestnáctého století, San Francesca, architekta pověřeného prací na ambasadorově paláci. „Tento přístup může být aplikován na jakoukoliv historickou stavbu, která už zmizela z povrchu světa,“ říká Mercedes Galiana, autorka celého nápadu.