V Austrálii vyrostl obří hliněný dům
Upravená zemina je totiž neuvěřitelně tvárný materiál, který zažívá poslední léta ve světě svou renesanci. S jeho zapracováním vystavěl architekt Luigi Rosselli v Austrálii hned tucet propojených obydlí.
Stavby hliněných domů máme povětšinou geograficky spojeny spíše s rozvojovými zeměmi, kde se nedostává konvenčních stavebních materiálů. Ale není to ještě tak dávno, co se stlačené země využívalo i na jihu Francie, ve Španělsku a Portugalsku. Nejnověji také architekt Luigi Rosselli v Austrálii.
Jeho „Velká zeď“ demonstruje, co všechno je možné s pomocí stlačené hlíny smíšené s jíly, štěrkem a pojivovou slámou vytvořit. Pokud se tedy nebojíte trochu alternativnějšího přístupu k bydlení a většímu kontaktu s přírodou. Hlína se ukázala být pro západoaustralské teritorium jako ideální stavební materiál.
Všudypřítomná, levná, tvárná. Navíc tady obsahuje vyšší podíl jílovitých částic (a vyšší podíl železa), a ani o písek tu nemají nouzi. Rosselli ale neusiloval o stavbu nějaké chýše, naopak, soustředil se na bydlení pojaté moderním způsobem.
Výsledkem je 230 metrů dlouhá struktura hlavní zdi, která je dále rozčleněna na dvanáct bytových jednotek. Zdi jsou 45 centimetrů silné, stabilní a současně od horkého okolí interiér dostatečně izolující. Proti horkému slunci se tu bojuje ještě dalším oblíbeným prvkem alternativního bydlení.
Tucet hliněných domů je totiž z jedné strany zcela překryt písečnou dunou. Částečně podzemní bydlení si tak nezadá s oblíbenými hobitími norami, byť provedení australského architekta je po technické i provozní stránce trochu odlišné.
Luigi Rosselli má za sebou třicet let pracovních zkušeností. A i když začínal na projektech komerčních center v Miláně, New Yorku a ve Švýcarsku, pořád ho to táhlo domů, do Sydney. V průběhu let si „tříbil cit pro nízkoenergetické projekty“.
„Přijde mi zbytečné stavět z pracně a nákladně vyráběných stavebních materiálů, když jsou využitelné alternativy přímo na místě,“ komentuje svou tvorbu. „Stejně tak nechápu potřebu umělé klimatizace, když je možné realizovat projekt tak, že si úplně vystačí s přírodní ventilací.“
Samozřejmě, že záleží na klimatických podmínkách. V Africe jsou hliněné stavby staré 1000 let a stále stojí (tedy pokud je zrovna nebourají fanatičtí muslimové). Je to proto, že tam neprší a je tam stabilní vlhkost (spíš suchost). U nás by taková stavba bez pravidelné obnovy vydržela tak rok, dva.
Stavba vypadá zajímavě a trochu se to podobá něčemu co by člověk čekal na Marsu. Podařilo se mi najít něco více o tomto projektu: archdaily.com/771780/the-great-wall-of-wa-luigi-rosselli
Zajímavý je hlavně výkres těch jednotek, nevypadají v poměru k celé té stavbě příliš velké, je tam na můj vkus poměrně dost nevyužitého prostoru, pokud tedy nejde o to aby se jednalo o víkendové apartmány k pronájmu.
Myslím že takovéto stavby budou mít jisté limity použitelnosti, neumím si třeba představit že by hliněná stavba takto provedená, bez nějaké vnější ochrany mohla obstát v našich podmínkách. Přestože vím že se u nás jíly používaly jako pojivo mezi cihly, jak pálené tak nepálené, bez nějaké omítky by asi dlouho takvé stavba nevydržela.
Zajímavé by bylo zbát rychlost výstavby a co všechno se z toho dá zvládnout. Myslím že stavby z netradičních materiálů to budou mít ještě nějakou obu těžké, jelikož lidé jsou zvyklí na hranaté tvary a to že dům není přesypán hlínou. Musela by přijít nějaké velké módní vlna a stavby takového typu by musely být znatelně levnější aby bylo možné sledovat nějaký velký boom tohoto typu budov.