Nová australská stavba posouvá limity šetrných budov

Chcete změnit svět? Začněte u sebe, soudí v Institutu globálních změn (Global Change Institut, GCI). Jejich nová budova výzkumného ústavu při Univerzitě v Queenslandu, nedaleko australského Brisbane, je toho vrcholným dokladem. Kázat vodu a pít víno pro vědce z GCI rozhodně neplatí. Celý vědecko-výzkumný komplex je totiž naprojektován jako budova s maximální udržitelností, soběstačností a minimalizovaným dopadem na životní prostředí.

Uhlíkově neutrální, na externích dodavatelích energií nezávislá. Takový byl požadavek badatelů z GCI, a nutno podotknout, že se toho to záměru návrháři ze studia HASSELL zhostili skutečně příkladně.

Ostatně, o příklad pro celý svět, inspiraci a ukázku limitů tu šlo především. Nešlo jen o to, aby samotná budova byla maximálně šetrná k životnímu prostředí, ale také aby celé konstrukční řešení nenarušovalo děje a procesy v okolní krajině. Není proto divu, že kolem otevírání této stavby letos v srpnu bylo mediálně velmi rušno.

Celý komplex je projektován tak, aby se dobře vyrovnával se subtropickým klimatem. To samo o sobě předpokládá důmyslný systém ventilace. Ta je zde ale řešena s ohledem na maximální efektivitu, dosaženou energeticky nenáročnou cestou.

Klíčovou se tu stala přírodní ventilace a automatizována modifikace její intenzity v průběhu celého roku. Když se teploty v letních měsících vyšplhají výše, než by bylo lidem asi příjemné, budova přechází na nižší energetický komfort, aby redukovala teploty interiéru a vlhkost.

Systém navíc využívá „vnitřní chlazení“. Jeho součástí je podlaha z geopolymerů, která je protékána dešťovou vodou ze zásobníků. Samotná vlhkost je regulována rekuperační jednotkou, která je, stejně jako většina prvků v budově, poháněna sluneční energií.

Solární panely jsou instalovány po celé střeše budovy a přebytek energie putuje zpět do sítě. Nejde ale jen o vnitřní klima. Tvarové a strukturní řešení konstrukce je navrhováno s ohledem na to, aby budova byla co nejvíce solárně pasivní.

Zastiňující rošty vně budovy modulují dopad ostrého slunečního světla na výslunné straně budovy, ale přitom umožňují dostatečný přístup světla po celý den. Vzduch je v objektu „přečišťován“ také na přírodní bázi.

Zajišťuje to velká ozeleněná stěna, situovaná do atria. Veškeré sprchy, splachování a kuchyně jsou zásobovány dešťovou vodou z cisterny o objemu 60 000 litrů, tedy dost na běžný provoz. S vodou se tu pochopitelně hospodaří velmi střídmě, ať už na zálivku nebo na běh chladicího systému.

„Nová budova GCI je tu proto, aby zaměstnancům výzkumného ústavu uvnitř připomínala, jaký komfort může nízkoenergetické budova nabízet, když se pracuje chytře,“ říká Mark Roehrs ze studia HASSELL.

„Celá stavba je na hony vzdálená tomu, co běžně vzniká ve světě, a o to tady přesně jde. Demonstrovali jsme, že něco takového prostě možné je. Že je možné přispívat každou stavbou k obnově a regeneraci životního prostředí, a že takové budovy mohou fungovat na uhlíkově neutrální bázi a být energeticky soběstačné. Otázkou zůstává, kdo se přidá.“