Most v San Francisku možná znovu ožije. Jako eko-obydlí

Největší konzolový most v San Francisku, vinoucí se nad oaklandskou zátokou, pomalu dosluhuje. Nahradit ho má během několika let nový, modernější, umístěný nedaleko od stávající lokace. S tím, jak se přibližuje datum plánované demolice, se množí alternativní nápady architektů, jak naložit s kovovým monstrem.

Skutečně musí celé mostní těleso skončit rozložené řezačkami a autogeny na kousky na nějakém šrotišti? Nebo se z něj stane alternativní bydlení pro rodiny?

Stavební dílo, které bylo zprovozněno roku 1936, denně využije v průměru 240 000 automobilů. Nad zátokou ho prostě nemůžete přehlédnout. Během několika let by jej měl ale nahradit nový skvost, jehož náklady na výstavbu se přibližují částce 6,5 miliard dolarů.

Z technického a stavebního hlediska je dnes demolice stávajícího mostu už nevyhnutelná. Co s ním ale bude dál? Za zachování starého mostu alespoň nějakým způsobem se ponejvíce staví místní obyvatelé. Prý by bylo smutné, kdyby taková ukázka stavebního umu, uvedená i na seznamu amerických technických památek, měla prostě jen tak zmizet.

Ocelové pilíře, kovová lana, mohutné traverzy, nýtované desky. To vše dráždí tvůrčí fantazii architekta Davida Grieshabera, který se rozhodl myšlenku místních na „částečné zachování mostu“ rozvést do nečekané podoby.

Rád by využil jednotlivé části mostu jako základu pro tvorbu ekologických a udržitelných domků, které by svou vnější ocelovou konstrukcí nezakrývaly svůj původ, ba právě naopak, připomínaly by svým tvarem i prostorovými dispozicemi slavný most. Vznikla tak myšlenka na Bay Bridge House, domy odrážející industriální minulost a ekologickou budoucnost města současně.

Součástí domů a bytů, polapených v mohutném železném torzu mostu, by pochopitelně byly prvky ryze ekologické. Hovoří se o zelených střechách, střešních vodosběrných systémech, solárních panelech, recyklaci odpadní vody a kořenových čističkách.

Myšlenka sama vypadá na papíře úchvatně, ale při realizaci by nejspíš narazila na nejeden problém. Jenže právě do praktických otázek realizace vstoupili partneři, v podobě místních podniků. Pro každou firmu v San Francisku je přinejmenším dobrou reklamou, když se mohou podílet na „záchraně“ své technické památky. Jednotlivé společnosti tak začali nabízet pro účely projektu Bay Bridge House své služby.

Tím se ale „papírový“ návrh posunul na poměrně nevšední úroveň. Komunitní spolupráce v nebývalém měřítku, lokální zdroje pracovní síly, technického zázemí a pochopitelně i užitých materiálů, jdoucí ruku v ruce s recyklací, či spíše re-use obrovského kovového monstra.

Grieshaber tomu navíc nasadil korunu, když po revizi konstrukčních plánů Bay Bridge House konstatoval, že na základě navržených kritérií může celý projekt usilovat o hodnocení LEED. Jediným zádrhelem, který momentálně stojí v cestě nadšeným obyvatelům San Franciska, je čekání na výsledky hygieniků, kteří se obávají přílišné koncentrace toxinů v mostní konstrukci, ať už od milionů aut, nebo z anti-korozivních nátěrů.