Z rozpadlé německé stodoly se stal šetrný ekologický dům

Stodoly za domy patří neodmyslitelně k rázu venkovských stavení. S celkovým úpadkem zájmu o zemědělské hospodaření v Evropě pochopitelně dochází k narušení těchto typicky účelových staveb. Stodolu v německé vesničce Ihlow nikdo nevyužíval od padesátých let, a bylo to na ní vidět. Torzo stodoly se zhroucenými krovy a rozvalenou kamennou stěnou se však pod vedením Roswag Architects stalo zárodkem nové obytné budovy.

Obvodové zdivo z hrubého kamene posloužilo k vymezení stavebního prostoru o ploše 583 metrů čtverečních: uvnitř torza stodoly došlo k rozdělení na dvě opticky i funkčně oddělené části, včetně přístavby. Teplý, solárním topením vyhřívaný obytný prostor dřevěné přístavby vedle „studené“, průchozí místnost vlastní stodoly.

Obě části jsou překryty společnou střechou, která je dohromady spojuje v jeden organický celek. K zateplení chladných stěn byla využita izolace z konopných vláken, doplněná o poměrně zajímavý stavební prvek, bloky „zhutněné“ zeminy, pro zlepšení přenosu tepla.

Při konstrukci se počítalo se začleněním konceptu pasivního/solárního designu, narazíme tu tedy na solární ohřívače vody, právě tak jako na vodo-sběrnou jednotku. Tyto stavební „vychytávky“ jsou součástí celého záměru – minimalizovat celkový dopad stavby na okolní životní prostředí.

K rekonstrukci objektu a přístavbě moderní obytné části byly využity přírodní materiály, s důrazem na využití místních zdrojů. Dřevo na trámy a podpůrné konstrukce pochází z místní pily, stejně tak jako kamenivo z nedalekého lomu.

Dům je v obytné části rozčleněn na světlou prostornou otevřenou kuchyň a obývací prostor, doplněný o ložnice situované v patře. Tato část je oddělena od jádra „stodoly“ skleněnou stěnou. Podlahové vytápění je zajištěno díky solárnímu ohřevu vody, což prý efektivně snižuje náklady na spotřebovávané energie.

Dešťová voda z rezervoáru je využívána ke splachování toalet, praní prádla a zalévání zahrady. Součástí objektu je i malá autonomní čistička odpadních vod.