Britský důchodce si postavil dům za 150 liber. Sám.

Postavte své rodině dům, velí vnitřní hnutí budovatelských pudů všem mužům. Ano, vezměte si hypotéku, postavte dům a dalších dvacet nebo třicet let se strachujte, co s vámi bude, když náhodou třeba přijdete o práci. Tyhle starosti hodil Michael Buck, devětapadesátiletý britský farmář z Oxfordshire, za hlavu. Jen ze zvědavosti, jestli něco takového dovede, totiž vybudoval úchvatné rodinné sídlo.

Michael Buck sám připouští, že už je ve věku, kdy si „zase může hrát“. Zajímalo ho, zda by dokázal postavit dům, tak jako kdysi jeho dědové. O stavební povolení se starat nemusel, protože se rozhodl pojmout svůj stavební záměr jako „letní chatu“, na které se v Británii vztahují jiné podmínky.

Pozemek, spíše tedy zarostlou louku, měl také k dispozici. A stavební plán? Prý si jej před dvěma lety nakreslil na druhou stranu poštovní obálky, ale už ji dávno ztratil. Michael Buck prostě působí děsně nezodpovědným dojmem.

O to víc se ale tento bývalý učitel výtvarné výchovy zaměřil na „data-mining“, získávání praktických informací, rad a tipů. Knihovny, internet a nadšenci v okolí mu totiž prý pomohli mnohem víc, než by prý dokázalo studium na stavební škole.

Rozhodl se, že nebude svým koníčkem zatěžovat rodinný rozpočet, a postaví si svůj dům snů z toho, co sám může sehnat. Seno, sláma, hlína, jíl, písek. A taky nějaké ty dřevěné trámky na vytvoření konstrukce. Stavební materiál sháněl průběžně a umísťoval jej do staré boudy za svým „běžným“ domem.

Během paběrkování po materiálu se ale rozhodl, že dřív se taky při práci nepoužívaly míchačky, vrtačky nebo motorové pily. A ty domy většinou stojí dodnes. Rozšířil tedy svou představu o stavebním záměru o jednu podmínku, a to že se vyvaruje veškerého „moderního“ elektrické náčiní.

A pak se dal do práce. Sám. Připouští, že s výrobou slaměných došků na střechu mu pomáhala vnoučata, ale jinak se stavbě věnoval ve svém volnu po osm měsíců.

Na stěny využil směs hlíny, písku, jílů, vody a slámy. Tento materiál „oplácal“ kolem dřevěné trámové konstrukce. Zapotřebí bylo i pár hřebíků. Podlahu udělal z prken sousedovy staré plachetnice. Okna zasklil skly starého náklaďáku.

A to je v podstatě všechno, co je ke svému realizovanému stavebnímu projektu, alespoň z technického hlediska, prý schopen říct. Dům o rozloze třiceti metrů čtverečních, se „spacím“ mezipatrem a kuchyní byl hotov.

Za svou chatičkou má pramen a o tekoucí vodu se nestará. Kamna se starají o vyhřívání místnosti, a silné stěny včetně slámové střechy jsou prý dokonalou izolací. V noci uvnitř svítí svíčkami. Požáru se nebojí.

Pokud jde o náklady, odhadl celkové výdaje (nepočítaje v to kladivo, pilu a rýč, které měl doma) na 150 liber, tedy asi 4900 korun. „Víte, on takový dům nemusí stát celé jmění,“ podotýká Buck. „Spousta lidí splácí hypotéku celý život, aby mohli bydlet, a víte, já si nemyslím, že se jim to úplně líbí.“