Britský důchodce si postavil dům za 150 liber. Sám.

Postavte své rodině dům, velí vnitřní hnutí budovatelských pudů všem mužům. Ano, vezměte si hypotéku, postavte dům a dalších dvacet nebo třicet let se strachujte, co s vámi bude, když náhodou třeba přijdete o práci. Tyhle starosti hodil Michael Buck, devětapadesátiletý britský farmář z Oxfordshire, za hlavu. Jen ze zvědavosti, jestli něco takového dovede, totiž vybudoval úchvatné rodinné sídlo.

"Hezký dům nemusí stát miliony, soudí Michael Buck." Zdroj: (c) Michael Buck
„Hezký dům nemusí stát miliony, soudí Michael Buck.“ Zdroj: (c) Michael Buck

Michael Buck sám připouští, že už je ve věku, kdy si „zase může hrát“. Zajímalo ho, zda by dokázal postavit dům, tak jako kdysi jeho dědové. O stavební povolení se starat nemusel, protože se rozhodl pojmout svůj stavební záměr jako „letní chatu“, na které se v Británii vztahují jiné podmínky.

Pozemek, spíše tedy zarostlou louku, měl také k dispozici. A stavební plán? Prý si jej před dvěma lety nakreslil na druhou stranu poštovní obálky, ale už ji dávno ztratil. Michael Buck prostě působí děsně nezodpovědným dojmem.

O to víc se ale tento bývalý učitel výtvarné výchovy zaměřil na „data-mining“, získávání praktických informací, rad a tipů. Knihovny, internet a nadšenci v okolí mu totiž prý pomohli mnohem víc, než by prý dokázalo studium na stavební škole.

Rozhodl se, že nebude svým koníčkem zatěžovat rodinný rozpočet, a postaví si svůj dům snů z toho, co sám může sehnat. Seno, sláma, hlína, jíl, písek. A taky nějaké ty dřevěné trámky na vytvoření konstrukce. Stavební materiál sháněl průběžně a umísťoval jej do staré boudy za svým „běžným“ domem.

Během paběrkování po materiálu se ale rozhodl, že dřív se taky při práci nepoužívaly míchačky, vrtačky nebo motorové pily. A ty domy většinou stojí dodnes. Rozšířil tedy svou představu o stavebním záměru o jednu podmínku, a to že se vyvaruje veškerého „moderního“ elektrické náčiní.

A pak se dal do práce. Sám. Připouští, že s výrobou slaměných došků na střechu mu pomáhala vnoučata, ale jinak se stavbě věnoval ve svém volnu po osm měsíců.

Na stěny využil směs hlíny, písku, jílů, vody a slámy. Tento materiál „oplácal“ kolem dřevěné trámové konstrukce. Zapotřebí bylo i pár hřebíků. Podlahu udělal z prken sousedovy staré plachetnice. Okna zasklil skly starého náklaďáku.

A to je v podstatě všechno, co je ke svému realizovanému stavebnímu projektu, alespoň z technického hlediska, prý schopen říct. Dům o rozloze třiceti metrů čtverečních, se „spacím“ mezipatrem a kuchyní byl hotov.

Za svou chatičkou má pramen a o tekoucí vodu se nestará. Kamna se starají o vyhřívání místnosti, a silné stěny včetně slámové střechy jsou prý dokonalou izolací. V noci uvnitř svítí svíčkami. Požáru se nebojí.

Pokud jde o náklady, odhadl celkové výdaje (nepočítaje v to kladivo, pilu a rýč, které měl doma) na 150 liber, tedy asi 4900 korun. „Víte, on takový dům nemusí stát celé jmění,“ podotýká Buck. „Spousta lidí splácí hypotéku celý život, aby mohli bydlet, a víte, já si nemyslím, že se jim to úplně líbí.“

Sdílet:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.